"Gorkij Maxim (1868 – 1936)

Maxim Gorkij byl významný ruský spisovatel, dramatik, publicista a politický činitel. Od 11 let se musel živit sám, vystřídal mnoho těžkých zaměstnání po celém Rusku, vzdělával se jako samouk. Účastnil se revolučního hnutí. Dlouhou dobu žil v zahraničí, po návratu se stal oficiálním a oblíbeným autorem, proklamoval socialistický realismus.
Proslul jako autor tzv. bosáckých povídek, v novoromantickém duchu popisujících svobodomyslné hrdiny z provinčního prostředí (české výbory Jednou na podzim, Drsné lásky, O neobyčejných věcech, Hořké povídky).
V kritice ruské provincie pokračoval jak v groteskních satirách Městečko Okurov a Život Matveje Kožemjakina, tak i v raných dramatech, v nichž ztvárnil život ruského proletariátu a měšťanských vrstev (Měšťáci, Na dně).
Politicko-didaktický román Matka zrcadlí zrození dělnického vůdce v předvečer ruské revoluce v roce 1905
Novela Zpověď odmítá v duchu tolstojovského moralismu násilnou proměnu společnosti.
Vrcholným dílem je životopisný románový triptych (Dětství, Do světa, Moje univerzity), po jehož dokončení se Gorkij pokusil o panoramatický obraz cesty Ruska k proletářské revoluci v generační kronice Podnik Artamonových.
V románové tetralogii Život Klima Samgina (zůstala nedokončená) konfrontoval psychologii ruského intelektuála s dynamickými společenskými událostmi.
Charakter expresionistického historického dramatu mají hry Jegor Bulyčov a ti druzí a Vassa Železnovová.
Praxi revolučního násilí kategoricky odmítl v publicistické knížce Nečasové úvahy."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ