"Román vychází ze skutečných událostí, které se odehrály v autorově životě počátkem devadesátých let, tedy v době, kdy naše země doznala značných politických a společenských změn. Příběh má mnohostranný záběr. Vypráví o životní tragédii dvacetileté dívky Beáty, zároveň však podává humorný až groteskní obraz poměrů v českém školství.
Neméně významná je i sonda do osobního života a pocitů hlavního hrdiny a do myšlení podnikatele, jenž se domnívá, že za peníze lze koupit vše (člověka, šestí, lásku,...) Dílem prostupují citáty různých osobností (politiků, spisovatelů,...) a úryvky z novin. Do textu jsou také včleněny dvě samostatné povídky (Beátina Táta a já, autorova Intelektuálka).
Viewegh učil několik let na Základní škole Vladislava Vančury v Praze-Zbraslavi. Z finančních důvodů přijal nabídku bohatého zbraslavského podnikatele Krále na „doučování“ jeho starší dcery Beáty. Požadoval jakýsi kurs tvůrčího psaní, který by dceři pomohl v jejích literárních začátcích. Práce s Beátou nebyla snadná. Při prvních lekcích nepromluvila ani slovo, později chrlila pouze vulgární urážky. Zanedlouho se pravá příčina jejího chování objasnila. Nešťastná láska.
Viewegh vedl nekonečné monology o smyslu života, o literatuře, psaní,... Postupem času přece jen bariéru mlčení prolomil. Stal se dívce kamarádem, společníkem při nákupech atd. Přátelství vztah ale brzy přerostl v lásku. Cítil odpovědnost vůči své ženě a dceři, šílel však touhou po Beátě.
Aby mohli být více spolu, přijala Beáta místo učitelky na Zbraslavské škole. Zde poznala lektora angličtiny a vztah s Vieweghem ukončila. Nadchla se pro všechno americké, ale přišlo opět zklamání. Steve se po vánocích ze Států nevrátil. Viewegh přijal místo redaktora v nakladatelství Český spisovatel a Beáta se mu na nějaký čas ztratila z očí. Znovu ji zahlédl při akci ekologického hnutí Duha. Ani v této činnosti nenalezla smysl života. Začala koketovat s náboženskými sektami. Seznámila se s mormony, stoupenci hnutí Hare Kršna, nakonec zakotvila u jehovistů. Její neustálé deprese ji nakonec vehnaly do náruči smrti. Spáchala sebevraždu. V rychlosti sto osmdesát kilometrů za hodinu najela do betonového přemostění silnice. Po návratu z Dánska čekalo na Viewegha ve schránce smuteční oznámení.
Vedle ústřední dějové linie líčí autor s úsměvným nadhledem atmosféru školy, výchovné koncerty, zkostnatělé (učitelka hudby - povinné členství v pěveckém sboru), ale i moderní (učitelka sexuální výchovy) způsoby vyučování, někdy příliš uvolněné chování dětí atd. K daným situacím vtipně přikládá citáty významných politiků. „Já myslím, že se naše školství pěkně probouzí.“"