" Dějištěm Moliérovi komedie je Paříž roku 1670. Vypráví o životě lakomého Harpagona a jeho dvou dětech. Měl dceru Elišku a syna Kleanta, který aby mohl slušně žít dělal si samé dluhy. Obě dvě děti neměly svého otce příliš rádi, protože celé město vědělo, že je hrozně bohatý, ale byl lakomec a škudlil.
Eliška se zasnoubila s Valérem, který dělal u nich v domě správce. Protože se však báli požádat otce o svolení k svatbě, rozhodli se, že se Eliška nejprve svěří svému bratrovi Kleantovi. Ten ji však mile překvapil a jako první se jí svěřil se svým trápením. Měl rád chudou dívku z ulice Marianu, ale stejně tak jako Eliška měl strach z otce. Chtěli jít za otcem společně. Harpagon však začal o manželství mluvit sám. Mluvil velice pěkně o Marianě a byl rád, že mu jeho syn dával za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka, ale musela by dostat aspoň nějaké věno. Potom Harpagon řekl, že si ji chce vzít sám za ženu a Kleant se málem skácel. Harpagon pak svým potomkům oznámil, že jim také našel vhodné protějšky. Pro svou dceru Anselma velice bohatého staršího pána a pro Kleanta bohatou vdovu. K Harpagonovy dovedla Marianu dohazovačka Frosina. Ta však zjistila, že Mariana miluje Kleanta a tak, protože jí Harpagon za její služby nezaplatil, rozhodla se pomůže mladému páru. Později se Kleant pohádal s otcem a řekl mu jak je to s Marianou. Otec se na něj velice rozlobil. Kleant odešel do zahrady a tam potkal svého sluhu Čiperu. Čipera ukradl Harpagonovy kazetu s třiceti tisíci. Když to Harpagon zjistil, hrozně se rozzuřil a zavolal komisaře. Jakub, kuchař a kočí, obvinil ze zlosti Valéra, protože ho předtím zbyl. Valér přišel za Harpagonem a ten se ho začal vyptávat jak si něco takového mohl dovolit. Bohužel Valér mluvil o Elišce a Harpagon o svých ukradených penězích. Proto došlo k vyzrazení dalšího tajemství. Po příchodu pana Anselma, který se měl ještě ten samý večer oženit s Eliškou, řekl Valér Harpagonovy, že je synem zesnulého hraběte Tomáše d“Alburciho z Neapole. Anselm mu to nechtěl věřit, protože prý hraběte znal a on se svou celou rodinou údajně zahynul na moři.
Děj vrcholí tím, že pan Anselm prohlásí, že je hrabě Tomáš d“Alburci a setkává se po letech nejen se svým synem, ale i s dcerou, kterou je Mariana, a se svou manželkou, se kterou Mariana žila. Harpagon je nesmírně šťastný, protože Kleant mu vrátí jeho třicet tisíc, ale hlavně proto, že hrabě souhlasí s oběmi svatbami a Harpagon nemusí vydat ani haléř.
Dílo se mě velice zaujalo. Především to byla postava Harpagona, která reprezentuje chorobnou hamižnost a šetrnost."