"Ernest Goodbody zde vypráví jako válečný hrdina svůj příběh, jak prožil válku.
Z nezkušeného nováčka se díky nesmyslnosti a nelogičnosti stal důstojníkem. Pod svým vedením vede dvanáctou četu do bojů 2. světové války.
Projdou Afrikou, Itálií, Řeckem, Francií a nakonec i Německem. On není žádný hrdina, ale popleta a zmatkář. Vše myslí naprosto vážně, ale nakonec to skončí úplně jinak. Buď něco provede, splní jinak nebo se ztratí. Za to všechno není potrestán, ale odměňován, neboť jeho zmatky přinášejí omylem a shodou náhod úspěchy ve válce. Knihy obsahuje spoustu příběhů. Jedním z nich je i příběh, kdy obsadili město Dolia.
Dvanáctá četa se měla o toto město starat a protože bylo prozatimní příměří mezi povstalci ELAS a vojáky, nesměli vojáci vyprovokovat boj. Lidé se je snažili rozčílit tím, že za nimi neustále chodili a na něco si stěžovali. Například Národní společenství číšníků a kavárenských zaměstnanců požadovali více paliva, aby elektřina šla celou noc. Koncem třetího dne to už vojáci nevydrželi a vymysleli si lest. Prostě najednou řekli: "Takhle se prostě kriket nehraje." Místní lidé nevěděli, co to je, tak jim to vojáci vysvětlovali. Po jedenácti hodinovém vysvětlování to obyvatelé vzdali. Už nikdo nepřišel. Když vojáci odjížděli, tak lidé hráli na náměstí kriket.
Kniha poukazuje na nesmyslnost a nelogičnost armády. Například když se do skladů přiveze spousta zimního oblečení a mastí proti omrzlinám, tak se jede do Afriky."