"Jaroslav Havlíček (1896 – 1943) byl český spisovatel. Nedokončil studia na vysoké škole, protože byl v období 1. světové války odveden na frontu. Po válce pracoval jako úředník v bance a dokončil studium na vysoké škole. Řadí se mezi nejvýznamnější představitele psychologické prózy. Zaměřoval se na zvláštní jedince a na touhu člověka vymknout se osudu. Některá jeho díla mají hororovou atmosféru.
Další díla: román Neviditelný a Helimadoe
Současníci: Karel Čapek. Jiří Voskovec a Jan Werich, Ivan Olbracht
Doba: 1. pol. 20. století - meziválečné období
Evropa byla zdevastovaná po 1. světové válce. Když se Evropa začala vzpamatovávat z toho válečného konfliktu, vypukla 2. světová válka 1939 – 1945 – největší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva. Ovlivnila světové dějiny a politiku. Německo a jeho spojenci válku prohráli. Po válce se do
Světová literatura v 1. pol 20. století byla tematicky a žánrově velmi pestrá. Do popředí zájmu spisovatelů se dostala existenciální problematika, zmizela tabu a více se experimentuje s jazykem a jeho formou. Začalo se rozvíjet avantgardní umění. Vznikl poetismus, který je typický pouze pro českou literaturu, protože se nedostal za hranice naší země.
Česká literatura byla rozdělena do několika proudů např. demokratický – Čapek, psychologický – Havlíček, legionářská – Jaroslav Hašek, katolický proud – Jaroslav Durych, imaginativní – Vladislav Vančura

Petrolejové lampy patří do epiky (má děj). Je to román (delší časové období, hodně postav, hlavní dějová linie se dále větví)
Umělecký směr: psychologická próza - hlavním tématem je psychický stav ústředních postav, zabývá se pocity a myšlenkami hlavních hrdinů, za zakladatele je považován Dostojevkij; prvky naturalismu – přesvědčuje, že život člověka je určen pouze prostředím a dědičností

Děj se odehrává v Jilemnici a jejím okolí. Hlavní hrdinkou je Štěpka Kiliánová, dcera stavitele Kiliána. Kilián byl původně chudý, ale vlastní pílí se vypracoval na dobře vydělávajícího stavitele. Oženil se s dávkou z venkovského statku, která mu porodila dceru Štěpánku. Když byla dítě, byla úplně jiná než ostatní. Byla hodně statná a nevypadala jako křehké děvčátko. Svůj volný čas trávila s bratranci Pavlem a Janem Malinovými na statku na Vejrychovsku, kde si společně hráli a občas se dokonce i rvali. Když Štěpka začala chodit do školy, nebyla příliš oblíbená. Jednu kamarádku si však našla. Štěpka byla na základní škole šikanovaná, později však využila svoji postavu ve svůj prospěch a nikdo si na nic netroufl. Škola Štěpku příliš nebavila, raději snila, aby utekla od reality. Ze Štěpky vyrostla statná dívka, která musela rychle dospět. Nebyla příliš krásná a měla hrozný vkus. Oblékala se extravagantně a byla terčem posměchu. Štěpka byla hodně pracovitá a společenská a někdy i trochu neslušná, protože se nebála říct to, co má právě na jazyku. Začala se věnovat divadlu a jako herečka byla skvělá. Spousta lidí jí za její herecké výkony velmi obdivovala. Čím byla starší, tím méně se stýkala se svými bratranci. Pavel musel odejít na vojnu a Jan se staral o statek. Štěpka velice toužila po pravé lásce, po rodině a po děťátku. Žádný muž si ji nechtěl vzít. Jenže Štěpka tolik chtěla dítě a toužila tolik po rodině, že se rozhodla, že si vezme prvního muže, který se objeví. Když se Pavel vrátil z vojny, velice se jeho chování změnilo. Měl obrovské dluhy. Byl nezodpovědný, vypočítavý a toužil jen po penězích. Pavel chtěl, aby statek byl jen jeho, jenže byl zadlužený. Rozhodl se, že si vezme Štěpku, protože ta měla bohatého otce a na statek přinese peníze. Janovi se to nelíbilo, protože věděl, že Jan je jenom vypočítavý a peníze chce jen pro sebe. Pavel požádal Štěpku o ruku. Ta samozřejmě souhlasila, protože byla naivní a myslela si, že ji Pavel bude milovat a bude s ním šťastná."