Poradíme vám

Ctenarsky-denik.cz > Obsahy a rozbory děl > Vladimír Holan: Terezka Planetová

Vladimír Holan: Terezka Planetová



Kategorie: Profi práce, Česká literatura od 20. století

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Další díla spisovatele: Vladimír Holan

Životopisy spisovatele: Vladimír Holan

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce seznamuje s dílem Terezka Planetová, jehož autorem je Vladimír Holan.

Obsah

1.
Vladimír Holan: Terezka Planetová

Úryvek

"Terezka Planetová
Holan Vladimír
Motto: A přece žasnu, žiju tedy...
žasnu, a živ jsem tedy, živ...
Terezka Planetová vznikla v roce 1943 jako autorova v pořadí druhá lyrickoepická skladba; tou první byl První testament z roku 1940. Sám autor přiznává, že podnětem k napsání skladby mu byla črta Leoše Janáčka Moje děvče z Tater.
Terezka Planetová se skládá v podstatě ze dvou příběhů, které jsou skloubeny dohromady podobným principem, jaký vidíme například v povídkách Jana Nerudy - jedna z postav prvního příběhu se sama stává vypravěčem příběhu druhého. Rámcové vyprávění získává tak platnost východiska pro hlavní příběh.
Vypravěčem, lyrickým "ich" příběhu, je sám básník. Přichází jako host do neznámého podzimního kraje (listopad), stává se svědkem osudové události i posluchačem cizího vyprávění. Příběh začíná znázorněním drsné okolní krajiny. Chudost a nehostinnost kraje jsou líčeny v sugestivních abstraktních obrazech, zjevujících se v průběhu celé básně: Kraj nemluvný, kraj kamenitý/a do dřeně až bídou zrytý/kraj bez možností, ale kraj/nucený stále tvrdší pěstí/k slzám, jež mají lháti ráj.
Hlavní dějovou linii prvního příběhu tvoří nešťastná událost - při kácení stromu v sadu je kmenem sražen dvacetiletý mladík, utrží těžká zranění, jimž později podléhá. Pracoval spolu s otcem, chtěli vykácet přestárlý jabloňový sad. Dvacetiletý!...Sražen kmenem.../Nechápu...Bloudím v bezejmenném/a jenom svíčka v blázinci,/která by měla plamen ve mně,/ozářila by to, co chci...Za těchto tragických okolností se vypravěč, „ničí host“, seznamuje s venkovským lékařem, který je k nehodě povolán. Starý lékař pozve neznámého k sobě domů a nad sklenkou vína vzpomíná na svou dávnou lásku - největší lásku života. I jeho vyprávění má podobu bezprostředně přednášené přímé řeči, působí naprosto autenticky. Na počátku stála opět tragédie, objevující se však v lékařově vyprávění jen v náznacích - když byl mladý, zemřel mu otec; po zásahu bleskem navíc vyhořel rodinný grunt. Sestru, která tímto zchudla, opustil vyvolený ženich, ona neunesla situaci a utopila se. A jak to bývá v lidské knize:/přijdeš-li nějak o peníze/ženich ti, dcerko, upláchne./Má sestra...Ale znáte přece/to ano vln...a ne, ach, ne/někoho, kdo je váben k řece?.../Šla za otcem, říkal si lid/. Záhy se ale ve vyprávění vrací ke svému idolu - Terezce Planetové. Jako by náhle omládl, horoucně vypráví o snivé Terzčině kráse, o schůzkách, o prvních vysněných dotycích. Ale já viděl jednu jen/a věděl: v přeludovém chvatu/ta její krása nebyla tu/jen na dluh Květné neděle,/jež na dluh květné neděle,/jež obraz záhy z rámu sejme.../To panenství tak nebdělé,/protože bylo samozřejmé,/linulo stálou přítomnost.../A že jsi dýchal radost čelnou,/měls před sebou už nesmrtelnou/a bez smyslu byl hřích i ctnost. Lidové prostředí děje příběhu je umocněno vloženou lidovou písní. Lékař nikdy o své lásce Terezce neřekl, vše bylo snové, snad i o to horoucnější a opravdovější. Utekl z rodné vsi, dlouho se potuloval po světě. Vyprávěný příběh je náhle přerušen svítáním. Básník i lékař vycházejí ven, vracíme se dějově do rámcového vyprávění - otec těžce raněného chlapce si u rakváře na dluh objednává rakev. Potom se vyprávění lékaře dočkává své pointy - Tak po třiceti letech znova/já kdekoho se na ni ptal,/když vrátil jsem se na vinice,/však nikdo už, ach, nikdo více/ji nepamatoval---
Hlavním motivem Terezky Planetové je neštěstí. Nejsou to tragédie v antickém slova smyslu, není zde provinění žádného jedince. Jedná se spíše o anonymní síly (dopad kmene, úder blesku), které ničí člověka. Vydanost člověka ranám osudu je obecně jedno z nejfrekventovanějších témat Holanovy poezie čtyřicátých let. Oba vypravěči, obzvláště sám básník, marně odporují tomuto osudovému dění. Vnímáme jejich soucit a bratrství s postiženými (takto se do sbírky promítla zkušenost člověka válečné Evropy).
Oba příběhy skladby spojuje elegie nad pomíjející krásou a mládím a nad neuskutečněnými, zmařenými životními možnostmi. Život i mládí mladíka jsou zničeny padajícím stromem, mládí i sny lékaře odvál čas. Lékařův příběh z mládí vyzývá k činu - ve chvíli vyžadující jednání byl pasivní, předem se smířil s nedosažitelností Terezky, raději odešel a ztratil ji tak navždy.
Neštěstí z rámcové novely i úvodu novely hlavní způsobí v čtenáři očekávání krutého konce Terezky tím spíš, že je krásná a nedotčená. Nakonec dochází k něčemu jen zdánlivě méně tragickému - všeobecnému totálnímu zapomnění. Nedošlo k žádnému osudovému zásahu vnějších sil, přesto přichází zánik.
Inspirací byla Holanovi črta hudebního skladatele Leoše Janáčka Moje děvče z Tater (1927) - básník převzal motiv nevyznané lásky a absolutního zapomnění.
Terezka Planetová je psána v precizních „puškinovských“ strofách, přesných rytmických kadencích a závazných rýmových schématech - rým je jakousi kombinací rýmu sdruženého a přerývaného (aabcbcdeed). Autor sám lyrickoepické skladby tohoto druhu nazýval „příběhy“.
Holanova epika má hluboký význam v kontextu celé jeho tvorby. Touží sice být maximálně konkrétní, přesný a doslovný, přesto přidává cosi navíc - poselství, proniknutí do samé podstaty věcí a jeho přesah až do metafyzických výšin."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x51a46f187fc8a.zip (11 kB)
Nezabalený formát:
V_Holan_Terezka_Planetova.doc (38 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse