"Vladislav Vančura
Kosmas

Kosmas, kanovník z kapitulního domu, chtěl vždy napsat kroniku vypovídající o osudech českého. Jedním z pramenů bylo vyprávění starců a kmetů, kteří to zažili.
Jednou spatřil Kosmas u řeky 4 starce – pohana, bezrukého, zbrojence a otroka. Všechny muže pozval k sobě domů a oni mu vyprávěli, co zažili a co kdy slyšeli.
Kosmova žena Božeděcha s návštěvou spokojena nebyla. Stejný názor měl I kosmův nepřítel magister Bruno. Nepřátelství mezi nimi pramenilo z dávného sporu.
Za nějakou dobu se Kosmovi zastesklo po příteli Šebířovi. I rozjel se na mělník a s přítelem se setkal. Když se vrátil do Prahy, jeho žena těžce onemocněla. Přestože se o ni staral jak měl, Božeděcha nakonec zemřela.
Jednoho dne čeká Kosmu překvapení – Šebíř ho navštívil. Přestože kdysi soupeřil s Brunem o místo probošta, nedostal ho ani jeden z nich, a vedl s ním stejné přátelství jako Bruno s Kosmou, nakonec ho pozvali a posadili se k jednomu stolu. A předčítali kroniku, která byla Kosmovým celoživotním dílem.

Kosmas – rozmarná povaha, dobré srdce, puntičkář. Měl zálibu v latinských spisech.
Šebíř – milovník vína a knih, dobré srdce. Byl neomalený a svárlivý.
Bruno – dobrá povaha, absoulutní knihomol. Božeděcha – měla veselou, ale hádavou povahu, milovala Kosmu.

Celá kniha vypráví o tom, jak Kosmas sbírá a hledá podklady pro napsání své kroniky.
Autor dokázal velmi dobře popsat vzdálenou minulost a přiblížit ji čtenáři.

Úryvek:
Nebyl velký, ani malý, a když seděl, dosahovaly mu lokty práce na stůl. Nemusil se tedy příliš natahovat, aby uchopil misku nebo psací náčiní."