"Taťána Larinova
Je to dcera statkáře Larina a je starší sestrou Olgy. Není moc krásná, je bledá a většinou se nezapojuje moc do společenského dění. Její oblibou je četba románů, z kterých má představu o svém vysněném muži. Taťána je sentimentální, velmi romantická a citlivá dívka, je zároveň upřímná, skromná a důvěřivá. Představuje vysoké mravní hodnoty. Je velmi zamilovaná do Evžena Oněgina a i když se i on nakonec do ní zamilovává, odmítne ho, přestože ho velmi miluje a nejspíš nikdy nepřestane.

Olga Larinova
Stejně jako Taťána dcera statkáře Larina a mladší Tánina sestra. Oproti Táně je velmi hezká, veselá, trochu koketní a plná života, je zamilovaná do Lenského, ale po jeho smrti si bere důstojníka.

Děj:
Evžen Oněgin je typický Rus z vyšších vrstev. Byl vychovávaný francouzskými učiteli, umí znamenitě tančit, je sečtělý, dovede být vtipným společníkem, často je zván na pelsy a večírky. Oněgina ale tento bezstarostný život nijak neuspokojuje. Tou dobou mu umírá otec, který mu zanechává své dědictví, avšak kvůli otcovým dluhům, jej Evžen nedostane. Zanedlouho ale umírá i Oněginův strýc, takže přece jen nějaké to dědictví získává. Evžen tedy vyráží na vesnici, kde se svého dědictví ujímá. Jenže tento vesnický život ho také brzy začne nudit. Seznamuje se zde s mladým statkářem a básníkem Vladimirem Lenským, s kterým se spřátelí, díky Lenskému se také dostává do rodiny Larinových, kde poznává Olgu (do té je zamilovaný Lenský) a Taťánu, Larinovy dcery. Taťána se na první pohled do Evžena zamiluje, Jelikož to je dívka velmi romanticky založená, snivá a vášnivá, tak v Evženovi vidí ztělesnění mužského hrdiny, o jakém vždy snila při četbě románů. Táňa se odhodlává k neslýchanému činu, píše Evženovi dopis, ve kterém mu vyznává svou lásku. Evžen ale Taťánu zdvořile odmítá, neboť není schopen ještě milovat. Přítelem Lenským se nechává přemluvit, aby se zúčastnil plesu, který pořádají Larinovi. Na plese Oněgin z dlouhé chvíle a taky proto, aby podráždil Lenského, koketuje s Olgou, čímž v něm vyvolá žárlivost. Rozzuřený Lenský vyzývá Evžena na souboj, Oněgin se mu to marně snaží vymluvit. Při souboji Oněgin Lenského zabíjí a poté odjíždí na cesty po Evropě. Olga se po smrti Lenského provdá za důstojníka, Taťána s matkou odjíždí do Moskvy, kde se po nějakém čase provdá za staršího generála knížete Gremina. Po letech se do Ruska vrací Oněgin, v Petrohradu na plese potkává krásnou dámu a beznadějně se do ní zamilovává, je to Taťána. Evžen po ní celým svým srdcem touží a píše jí láskyplné dopisy, ale ty zůstávají bez odpovědi. Oněgin dokonce i Táňu navštěvuje, ale ta, i když ho stále miluje, jej odmítá a zůstává věrná svému muži.

Ukázka:

„Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.

Proč jenom, proč jste přišel k nám?
Já v žalu opuštěné vsi té
bych neznala vás, jak vás znám,
ba ani žal, jejž pochopíte.
Mé zármutky, v tmách duše skryté,
by smířil čas, pak (kdož to ví?)
bych zadala se mužovi
a byla mu i věrnou ženou
i ctnostnou matkou usmířenou."