"Obsah díla:

 Každá pověst vyprávěna chronologicky a přímo na sebe navazují, jak to za sebou šlo v historii. Občas se v některých z pověstí vracíme k tomu, co se už stalo, nebo o čem se už hovořilo – je zde využit i retrospektivní popis – ( dle mého názoru proto, aby čtenář nezapomněl, co se událo předtím)
 Vyprávěno pomocí er- formy.
 Kniha členěna na jednotlivé povídky – např. o Libuši, O Krokovi a jeho dcerách atd..
 Dále je členěna na tři období českých dějin:
o Staré pověsti české – O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Libuši,…
o Pověsti doby křesťanstké – je zde oddíl O staré Praze – dělí se na 8 podkapitol ( O staré Praze, Žito kouzelník, O králi Václavovi IV., ..)
o Ze starobylých proroctví – Sybilina proroctví, Proroctví slepého mládence, Proroctví Havlasa Pavlaty, …

 O Čechovi – staré pověsti české

Vojvoda Čech a Lech (bratři) se rozhodli odejít ze své domoviny (Země Charvátů) , kvůli neustálým sporům a bojům mezi kmeny. Své štěstí šli hledat na západ, spolu se svými rody. Přešli řeku Labe, zničili nějaký chudý kmen, přešli řeku Vltavu a usadili se pod Řípem, aby si chvilku odpočinuli. Ráno vstal Čech dříve , prošel se po okolí a zjistil, že zde by se mohli usadit. Lidé tuto zemi pojmenovali po něm. Všemu se zde dařilo – úrodné půdy dávaly dostatek jídla, rostl počet dobytka, atd. Lidé se pouze obávali různých nadpřirozených bytostí jako byly jezinky, jedubáby, klekánice, polednice, víly a sudičky. Časem přicházelo stále více a více lidí a země se rozrůstala do všech stran. Vojvoda Lech se rozhodl jít více na východ a slíbil, že 3. den od svého odchodu dá znamení kde se usadil. Protože šlo o znamení kouřové, bylo město a hrad pojmenováno Kouřim. V 66 letech Čech zemřel. Vystrojili mu obrovský pohřeb, upálili ho na hranici, kosti a popel pohřbili do hrobu. Lidé se k jeho hrobu chodili modlit jméno uchovávali z generace na generaci.



 O Krokovi a jeho dcerách – staré pověsti české

Za praotce Čecha byli všichni poctiví. Když zemřel, země začala upadat a nutně potřebovala nového panovníka. Stařešinové se rozhodli vyhledat vojvodu Lecha, ten však odmítl nastoupit na trůn, ale doporučil jim správce a soudce Kroka. Ten bydlel nad řekou Mží. Zvolili ho tedy za svého pána. Lech postoupil dál na východ za řeku Odru – úrodný kraj – založil zde Hnězdno – podle toho, že tam bylo hodně orlích hnízd - a Krakov – podle svého syna. Krok vládl České zemi a sídlil na hradě Budči. Jednou se rozhodl, že chce být po 3 dny sám. Modlil se a vzýval bohy a duchy aby mu řekli, co se bude dít v budoucnosti – to poznamenal na březové kůry svým dcerám a jedno poselství sdělil i ostatním. Budeč pro ně nebyl bezpečný, museli si hledat nové sídlo. Vyslal posly k Vltav, bohové jim tam dají znamení, kde se usadit. Místo našli a posléze zde nechal Krok vystavět hrad. Stál na vysoké skále – proto mu dali jméno Vyšehrad. Nedaleko vyvěral pramen Jizerka, který je zásoboval vodou. Krok navrátil zemi klid a mír. Když zemřel, zůstaly po něm tři dcery – Kazi, Teta a Libuše. Žily na Budči. Kazi se vyznala v bylinách a koření, dokázala léčit každou nemoc, po otcově smrti žila na hradu nedaleko řeky Mže a hory Oseku – podle ní Kazin hrad. Teta si vystavěla hrad Tetín na skále nad řekou Mží. Uctívala bohy, protože se obávala jejich moci. Libuše byla nejmladší, avšak lidé k ní nejvíc vzhlíželi. Po Krokově smrti se sešli dcery, vladykové, lechové a další u pramene Jizerky, aby zvolili nové vládce. Shodli se na tom, že další panovnicí bude Libuše. Uvedli ji tedy na Vyšehrad . Vystavěla si svůj vlastní hrad – Libušín – vedle lesy, který vedl ke vsi Zbečna. Moudře vládla lidu."