"Alois Jirásek: Z Čech až na konec světa
Příběh vypráví o jednom dědovi, který žije na mezihorské tvrzi a má již rozrostlou rodinu. Tento děd začne jednou vyprávět o svých zážitcích z mládí svým vnukům a vnučce. Těm se to velmi zalíbí a chtějí po dědovi aby vyprávěl dále a tak děda jednou začne jak cestoval z Čech až na konec světa...Děd je na to sám pyšný, protože v jeho době (za krále Jiřího z Poděbrad) se toto podařilo jen málokomu. Děda začíná tím jak se mu to vůbec povedlo, protože se znal s jedním šlechticem, který byl příbuzný právě krále Jiřího. Ten mu nabídl, ať s ním jede a děd se dlouho nerozmýšlel. Ten šlechtic se jmenoval pan Lev a aby takto mohl cestovat, musel dostat od krále povolení přejít hranice. Dále je v knize popsána celá jejich cesta : Z Prahy do Bruselu, dále přes kanál La Manche do Anglie a dále do Francie přes Bordeaux a ještě dále do Španělska až do města Finiserre, kterému se v té době říkalo konec světa, v té době proto, že to bylo ještě před Kolumbusovým objevením Ameriky, i když v době kdy stařec vykládá povídku klukům tak již měl Kolumbus Ameriku objevenou. A poté už v podstatě zpět ale ještě níže do Šp. Kde jeli nehostinnou zemí po skalách, kde se čas od času objevili piráti a někoho sebrali a prodali jako otroka daleko na východ. A tam právě přišel stařec Šašek (jeho jméno) málem o život. Jednou, když byl ještě Šašek mladý projížděli s panem Lvem touto nehostinnou krajinou, když si Šašek vzpomněl, že něco nechal v hotelu ve městě kde nocovali. Naštěstí hotel ještě nebyl tak daleko a tak se mohl vrátit. Na zpáteční cestě z hotelu poměrně spěchal, aby dohonil své krajany. V tom ho ale najednou přepadli piráti a naštěstí jeden z družiny se již kousek vracel aby na něj počkal a zaslechl jeho volání o pomoc. Vytáhl meč a piráty zahnal. Později přispěchali i ostatní z družiny ale jak se vraceli tak zjistili, že jeden muž, který jel napřed je pryč a zůstal tam jen mrtvý kůň. Naštěstí poměrně rychle z této krajiny zmizeli a jeli v podstatě podél S pobřeží Středozemního moře a pak přes Vídeň zpátky domů do Prahy. Šašek už byl velmi rád, protože byli skoro rok a půl na cestách a za tu dobu se mu mnohokrát zastesklo po rodině a po vlasti. Starý Šašek na závěr svým vnukům říká: ,,Viděl jsem kraje rozkošné, vpravdě rajské, města překrásná, hrady výstavné, poklady a všeliká umění lidská, ale věřte, že nejkrásněji je ve vlasti.“