"Latina získává v 10. století výsadní postavení v literatuře na našem území. Pronikání antických prvků a témat můžeme pozorovat jak v próze (světské, především historické), tak ve veršovaných skladbách.
Bezpochyby nejvýznamnějším prozaickým dílem v této oblasti je Kosmova Kronika česká (Chronica Boemorum). Jedná se o první českou kroniku, literárně nejkvalitnější, obsahující mnoho antických prvků. Kosmas zde cituje některé klasické autory: Vergilia, Ovidia, Horatia, Lucana, Iuvenala a především Sallustia, který je jeho inspirací i co se týče kompozice a stylu. Přesné citace se zde však vyskytují zřídka, zejména v případech, kdy jde o velmi známou a zažitou sentenci, většinou jsou však výroky upravovány podle potřeb autora. Kromě citátů se zde vyskytují i četné narážky a odkazy z oblasti antické mytologie, historie a geografie.
V první pol. 14.století vzniká další významné dílo: Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae). Tato kronika je ve srovnání s Kosmovou věrohodnější a vědečtější, zpracovává však daleko méně antické látky. Vyskytují se zde jména antických bohů plnící zejména symbolickou funkci a obecně platná rčení a výroky vycházející z Horatia, Ovidia, Vergilia a Senecy, využívá také látku Catonových Distich.

Antika v česky psané literatuře

V druhé polovině 13. století se v literatuře silně prosazuje čeština. Vznikají veršované skladby podle latinských předloh, které bývaly učební pomůckou při výuce latiny. Latinské předlohy psané v hexametru či elegickém distichu se do češtiny překládaly nejčastěji jako osmislabičné verše se sdruženým rýmem, který byl snadno zapamatovatelný a sloužil dobře i k přednesu.
Z konce 13. století pochází první český hrdinský epos, Alexandreis. Jeho podkladem bylo dílo Gualtera Castellionského vzniklé ve 12. století ve Francii, česká verze je však oproti své francouzské předloze kratší a dynamičtější. Zajímavé je, že známá antická látka zde reflektuje události z českých dějin z konce 13. století.
Co se týká prózy, příklady zpracování antické látky jsou nám známy už v jejích počátcích, největšího rozmach antické tematiky nastal v druhé pol. 14. století. Předlohami zde nejsou přímo díla klasických autorů, ale latinsky psaná díla vzniklá od 10. století v západní Evropě, která byla antikou inspirovaná.
Sílíci vliv antické tradice v české kultuře zaznamenáváme od 14. století v souvislosti s růstem významu českých zemí v Evropě. České království se stalo centrem Svaté říše římské, v Praze byla založena univerzita a arcibiskupství. To vše napomohlo k pronikání dalších důležitých klasických děl na naše území a k jejich následnému rozšíření."