"Děj
Kniha vypráví o pilotovi, jenž havaroval se svým letadlem na saharské poušti. Na poušti se setká s malým princem. Ten přišel z daleké planetky B 612. Princ z ní uprchl, neboť zapochyboval o lásce květiny (růže), kterou miloval.
Malý princ vyprávěl pilotovi o planetách, které zatím navštívil. Obyvatelé těchto planet představovali pokřivené lidské charaktery. Rozkazovačný král, který chtěl všemu vládnout. Domýšlivec, jenž chce být sále obdivován. Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. Businessman, jenž stále počítá hvězdy. Zeměpisec zase neustále vyzvídal, co kde malý princ viděl, aby si vše mohlzaznamenat. Na šesté planetě se malý princ setkal se smutným pracovitým lampářem, který stále zhasínal a rozsvěcel pouliční lampu.
Princovo putování skončilo na sedmé planetě - Zemi. Zde se setkal s liškou, jež ho zasvětila do tajemství hlubokého citu ("vidět srdcem") a přivedla k poznání, co pro něho květina znamená. Prostřednictvím lišky poznal princ, co je skutečné přátelství, jak proniknout k podstatě věcí. Díky ní také pochopil, že co je důležité, je očím neviditelné, že jen srdcem správně vidíme. Po setkání s výhybkářem věčně spěchajících vlaků a obchodníkem prodávajícím pilulky utěšující žízeň pochopil malý princ nesmyslnost lidského spěchu a honby za náhražkami.
Během princova vypravování došla pilotovi voda. Princ pomohl žíznícímu letci najít studnu. Poté letec-vypravěč dokončil opravu stroje. Malý princ byl stále smutnější, protože toužil po návratu domů. Jeho planeta byla příliš daleko. Princ pilotovi řekl, že jeho cesta je těžká, a proto s sebou nemůže vzít své tělo. V písku se zableskl had, který ho uštknul do kotníku, a tak se cestou smrti vrátila princova duše na planetu ke květině, za níž se cítil být odpovědný.

Kompozice
Román je na začátku a na konci psán chronologicky, část psaná retrospektivně a ich.formou. jedná se o tu část, kdy navštěvuje různé planetky, ta je psána retrospektivně (vzpomíná, vrací se do minulosti). Ostatní části psané er-formou.
Kniha má 27 kapitol, některé velmi krátké. Děj není nikterak zvlášť napínán. Nejsou zde nějaké zvláštní dějové zvraty. Dílo je spíše úvahové. Časté jsou dialogy, kratší souvětí, vyprávěcí a úvahový styl.
• značné kontrasty (dětský bezelstný svět X svět dospělých; pocit osamocení X lidská potřeba družnosti; život X smrt; svět lidí X svět zvířat)
• symbolika - srdce, květina (láska, přátelství); studna (voda = život); had (smrt = návrat nehmotné duše na planetu); liška (moudrost)
• zhuštěné věty (sice jednoduché věty X ale mají hloubku; často ukrývají životní moudrost, touha po lásce a dobru a poznávání světa srdcem...)

Jazykové prostředky
Kniha je psána převážně spisovnou češtinou. Objevuje se zde často přímá řeč, v knize není ani tak popsán děj, jako jsou časté dialogy postav, které vedou k jejich zamyšlení. Nachází se zde i vnitřní monology – Malý princ uvažuje o své květině. Také řeč nepřímá – když opouští nějakou z navštívených planetek a řeč polopřímá.
Obrazná pojmenování:
• Metafora – stará opuštěná skořápka = princovo mrtvé tělo
• Přirovnání – klesl pomalu, jako padá strom
• Personifikace – jelikož se jedná o pohádku, je zde personifikace velice častá – zvířata, květiny i věci se chovají jako lidé
• Hyperbola – rychlík otřísl domkem výhybkáře, nekonečná poušť
• Epiteton – chvějící se slunce
• Oxymóron – Jste krásné, ale prázdné
• Zvukomalba – zanechávejte za sebou lehký kovový šelest"

Práce obsahuje ohraničený text a fotografii autora.