"O povahách
Je důležité usilovat o 4 věci povahy – o řádnost, vytvoření přiměřené povahy, věrnost a důslednost. Při sestavování událostí je třeba usilovat o nutnost nebo pravděpodobnost tak, aby bylo nutné nebo pravděpodobné, že člověk mluví nebo koná takové věci. Rozuzlení dějů se má dít z děje samotného. Protože tragédie je napodobení lepších povah musíme si počínat jako dobří malíři, kteří malují vždy krásnější osoby, než sami vidí a také básník napodobující lidi lehkomyslné a prchlivé přikrášluje své postavy.

Dodatek – rozličné pokyny
Druhy poznání – první, nejméně umělecké, které básníci nejčastěji užívají, když si nevědí rady vzniká ve znamení. Na druhém místě jsou poznání, která byla vymyšlena od básníka. Třetí druh poznání bývá způsoben pamětí (tím, že si někdo něco uvědomí svojí pamětí). Čtvrtý druh poznání pochází z úsudku. Ze všech nejlepší poznání je však poznání z událostí samých.

Básník by si měl látky již vytvořené, i ty které tvoří sám, nejprve naznačit povšechně a teprve potom do nich vkládat vložky a děj rozvádět. V dramatech jsou vložky krátké, ale epos se jimi prodlužuje. Každá tragedie má dvě části – zauzlení a rozuzlení. Zauzlení jsou události zpravidla mimo děj a některé v samotném ději, ostatek je rozuzlení. Zauzlení je všechno od začátku až k té části, kde nastává obrat v neštěstí nebo štěstí, rozuzlení je část od počátku obratu do konce.
Jsou 4 druhy tragédie: složitá (hlavním obsahem je poznání a obrat), pathetická, charakterní y výpravný.

O stránce myšlenkové a slovní
Myšlenkovou stránkou máme na mysli to, čeho se má řečí dosáhnout. K tomu účelu slouží dokazování a vyvracování, vzbuzování citů, jako strachu apod. a také zvětšování a zmenšování. Co se týče stránky slovní, je nutno nejprve uvažovat o formách vyjadřovacích, které musí znát umění deklamační (např. co je rozkaz a modlitba, co vypravování, hrozba, otázka, odpověď a je-li ještě něco podobného).
Řeč má tyto části: hláska, slabika, částice spojovací, podstatné jméno, sloveso, ohýbání a věta. Hláska je zvuk nedělitelný, jehož skládáním vzniká slovo. Jsou to samohláska, polohláska a němá hláska. Samohláska je hláska, která má slyšitelný zvuk bez pohybu jazyka. Polohláska je hláska, která má s pohybem jazyka zvuk slyšitelný. Němá hláska je pak hláska, která s pohybem jazyka sama o sobě není zvučná ale spojena je s hláskou, která zvučná je a stává se tím slyšitelnou. "