"Byl to český spisovatel, novinář, intelektuál, překladatel, fotograf a dramatik.
Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře Antonína Čapka a sběratelky slovesného folklóru. Brzy se s rodiči přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. Ledna 1890 pokřtěn. Zde také absolvoval základní školu na Blahovce, která byla později po jeho smrti přejmenovaná na Základní školu bratří Čapků. Potom studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Dále studoval na FF Karlovy Univerzity, v Berlíně a v Paříži.
Nemusel bojovat v druhé světové válce kvůli své nemoci, přesto jej válka velmi ovlivnila. Jakmile ukončil studia, krátce pracoval jako vychovatel v šlechtické rodině (pouze tři měsíce), brzy ale přešel k novinařině. Působil jako redaktor v Národních listech, Nebojsa a Lidových novinách. Z Národních listů odešel roku 1921 na protest proti vyloučení svého brtra z redakce a proti politickému směřování listu. Působil také jako režisér a dramaturg Vinohradského divadla a v letech 1925-1933 se stal prvním předsedou Československého PEN klubu (celosvětové sdružení spisovatelů).
V roce 1935 se oženil s herečkou a dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou.
Svou činností se snažil zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu, po abdikaci Beneše se ale stal jediným viditelným symbolem první republiky – urážlivé dopisy, vytloukání oken jeho domu.
Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše, kde je dnes i jeho památník. Zemřel na plicní edém několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem a byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.
Byl mimořádně dobrým amatérským fotografem, měl zálibu v etnické hudbě.
Na Nobelovu cenu za literaturu byl nominován celkem sedmkrát.
Svou literární tvorbu začal již před první světovou válkou a zpočátku pracoval se svým bratrem Josefem, malířem.
Typickým znakem jeho děl je nadměrné využívání slovní zásoby, neobvyklá slova a rozvitá souvětí. V jeho dílech se uplatňuje individualistický přístup, neuznává jednoznačnou pravdu, jen pravdu z pohledu jednotlivce.
Velmi se přátelil s T. G. Masarykem.

Próza
Továrna na absolutno (1922) – fejetonový román
Krakatit (1922)
Válka s mloky (1936)

Drama
Loupežník (1920)
R. U. R. (1920) – Rossum’s Universal Robots – vědeckofantastické drama
Bílá nemoc (1937)
Matka (1938)

Cestopisy: Italské a Anglické listy (1923, 1924)

Pro děti
Dášenka čili život štěněte (1933)

Politická díla
Hovory s T. G. Masarykem (1928-35)"