"PRVNÍ FÁZE
- na obrození se výrazně nepodílí ani šlechta ani buržoazie → ideály průměrnosti, praktické využití literatury, demokratický ráz
- v Evropě osvícenství → “boj rozumu proti feudalismu“
- tady osvícenecké myšlenky prosazuje panovník → obrozenci zprvu vkládají do vlády naděje, ty však končí se sílící centralizací (Vídeň) a germanizací – na úřadech a na školách jediný jazyk němčina, navíc v českých zemích německá menšina → jazyk jediným znakem národa
- mluvčím literatura, ta však nemůže vznikat bez ustálení spisovné podoby jazyka → jako první vznikají vědy týkající se národa
Dějepisectví
- kritický dějepis ověřuje pravdivost pramenů, snaží se objektivně hodnotit české dějiny
- Gelasius Dobner zpochybňuje Hájkovu kroniku
- František Milan Pelcl se ji snaží nahradit pravdivější Novou kronikou českou
Jazyk
- jazyk přední starostí obrozenců → jazykové obrany (první Balbínova) – snaha dokázat důležitost češtiny na významu v minulosti, slovním bohatství
- nutnost ustálit spisovný jazyk – psalo se jazykem z humanistického období
Josef Dobrovský
- převaha ústní lidové slovesnosti
- největší osobnost 1. fáze
- snaha ustálit spisovnou češtinu na základě veleslavínské češtiny – ten je však zastaralý a nedostatečný pro 19. století (např. pro odbornou a uměleckou tvorbu)
- důsledně zkoumá fakta a jen fakta – snaží se v nich hledat zákonitost
- pochybuje o zdaru NO
- píše latinsky, německy – česky až ke koci života
Dějiny českého jazyka a literatury (jazykově nejvýš byla podle něj veleslavínská doba)
Zevrubná mluvnice jazyka českého – systém a zákonitosti jazyka
- určuje češtině přízvučný verš (záleží pouze na počtu přízvučných slabik na verš, nikoli na jejich pozici a počtu nepřízvučných) – češtině však více vyhovuje slabičně-přízvučný (sylabotónický), kdy rytmus je dán počtem slabik a rozložením přízvuků
Základy jazyka staroslověnského → stává se zakladatelem slavistiky, která posiluje národní sebevědomí
Německo – český slovník"