"Ernest Hemingway použil pro dějový podklad svého románu "Sbohem armádo" své osobní zkušenosti a zážitky. Hlavní hrdina knihy, Frederick Henry, prožívá mnoho stejných situací jako ty, co prožil ve svém životě Hemingway. Některé z těchto podobností jsou autentické, jiné jsou méně přesné a některé události mají úplně odlišné vyústění.

Hemingway, stejně jako Henry, rád pije ve velké míře alkohol. Oba jsou zataženi do 1. světové války, do lékařské funkce. Stejně jako Hemingway, i Henry byl během bitvy postřelen do kolene. Oba muži byli Američané, ale rozdíl, který je zcela nepatný spočívá v tom, že Hemingway byl řidičem Červeného kříže, zatímco Henry byl lékařem italské armády.

Ve skutečném životě potkal Hemingway svou lásku, sestřičku Agnes, v nemocnici, poté, co byl postřelen; Henry se seznámil se svou láskou, Catharinou Barkleyovou, také sestřičkou, ještě před tím, než byl postřelen a hospitalizován. V obou případech byl vztah mezi těmito ženami upevňován, zatímco muži byli hospitalizováni. Jiná odlišnost je v tom, že Hemingwayův románek byl velmi krátký, zatímco kniha naznačuje, že Henryho románek byl silní a vydržel, ačkoli se se svou milou neoženil. V románu "Sbohem armádo" zemře Catherine a její dítě při porodu, což nebyl případ Agnes, která opustila Hemingwaye kvůli italskému důstojníkovi.

Zdá se, že odlišnosti mezi těmito dvěma muži jsou jen povrchové. Kdyby napsal jen autobiografii, kniha by pravděpodobně nebyla tak dobře přijata mezi čtenáři, protože v té době nebyl Hemingway známým autorem. Ačkoli Hemingway popřel názory kritiků, že román "Sbohem armádo" byl symbolický, kdyby neudělal určité změny, nebyli by tak nadšeni válečnou atmosférou a naivností mladého muže, který poprvé prožívá válku. Hemingway, jenž si velmi chránil soukromí, pravděpodobně nechtěl každému odkrývat svůj život, takže malé úpravy mohly ukázat, že to nebyl on sám a jeho zážitky, o kterých v románu psal.

Jsem přesvědčen, že Hemingway nechal Catherinu a její dítě zemřít, protože měl nemocnou a morbidní osobnost. Autor disponuje velkou mocí, protože můžete uskutečňovat věci, které v reálném životě jen tak nepřihodí. Je zřejmé, že Hemingway, jako malé dítě a přes celý svůj život, pociťoval bezmocnost a tak tvořil životy psaním příběhů. Hemingway vyjadřoval své pocity nedostatečnosti a bezmocnosti lovením, pitím, utrácením spousty peněz a sukničkářstvím.
Myslím si, že Hemingway byl posedlý smrtí. Jeho posedlost se ukázala v morbidní smrti slečny Barkleyové a jejího dítěte. Hemingway byl pravděpodobně poblázněn náboženstvím a hříchem a nějakým způsobem cítil nebo se obával, že lidé by měli být potrestáni za užívání si životních potěšení.

Pravděpodobně nejsilnějším důvodem zmínku o smrti Cathariny Barkleyové a smrti jejího dítěte byla Hemingwayova víra, že smrt si přijde pro každého; bylo to nevyhnutelné. Smrt ukončuje život ještě předtím, než máte možnost se něco naučit a žít.

Hemingway již na střední škole psal příběhy, které ukazovaly, že lidé by měli očekávat neočekávané. Jeho příběhy napadaly a rozčilovaly ředitele školy. Soudím, že Hemingway rád šokoval a znechucoval lidi; byl to rebel. Jestliže by napsal závěr, kde slečna Barkleyová a její dítě žijí, bylo by to příliš jednoduché a běžné; Hemingway nebyl s jistotou jako každý jiný člověk a zdálo se, že je na tento fakt hrdý. I skutečnost, že Hemingway napsal kletby a ve svých knihách zobrazoval spoustu sexu, ukazuje, že rád lidi šokoval. Když jeho vydavatel řekl, že musí změnit určité výrazy a upravit svou knihu tak, aby byla pro lidi přijatelná, Hemingway to odmítl, poté však byl přinucen udělat kompromis."