"Dílo Františka Langera
V různorodé a všestranné Langerově literární tvorbě převládají práce dramatické a kratší prózy. Náměty ke svým dílům čerpal z pražského života včetně periferie, ale i ze zážitků z legií. Celým jeho dílem prostupuje zájem o obyčejného člověka a důvěra v hluboký mravní zákon v něm. Závěr Langerova celoživotního díla vyznačuje silnější reflexe židovství.
První Langerova povídka měla název Zlatá Venuše a vyšla roku 1910. Objevují se v ní prvky novoklasicismu, především snaha o střízlivý výraz a dokonalost formy. Prvním divadelním pokusem bylo dramatické zpracování legendy Svatý Václav (1912). V tomto díle se objevuje motiv vraždy jako mezní situace. K tomuto motivu se autor často vracel ve své pozdější tvorbě.
V roce 1921 vyšla Langerova povídková sbírka Snílci a vrahové. Děj se odehrává v Palestině za doby křížových výprav. Autor v něm líčí putování třiceti rytířů za svatým grálem. Dalším povídkovým souborem jsou Předměstské povídky (1926). Roku 1925 dokončil práce na dramatu o patnácti obrazech pod názvem Periferie. Zachytil drama mladého muže, který se trápí výčitkami svědomí, neboť se mu nepodařilo dosáhnout toho, aby někdo uvěřil v jeho zločin. Svéráznou atmosféru předměstí autor spojil s morálně-filosofickými otázkami viny, trestu a potřeby lidské spravedlnosti. Toto drama bylo velice úspěšné a hrálo se na mnoha světových scénách (Varšava, Riga, Budapešť, Milán, Hamburg).
V roce 1931 napsal drama Andělé mezi námi, v němž kritizuje český národ za to, že si málo váží svobody po rozpadu Rakouska-Uherska. Ve 30-tých letech časopisecky publikoval Filatelistické povídky, které ale knižně vyšly až v roce 1965. Jde o příběh o chudém židovi, jeho cestě do Ameriky a po zjištění podvodu o jeho návratu zpět.
V komediálních fraškách tíhnul Langer k úsměvným idylám z prostředí prostých lidí. Sem patří Velbloud uchem jehly (1923) a Obrácení Ferdyše Pištory, která měla v Praze premiéru v roce 1929. Toto je veselohra o prosté duši kasaře Pištory, který se při jedné loupežné výpravě ocitne v hořícím domě a při útěku zachrání dvě děti.
K legionářské tematice se Langer obrátil především dramatem o lidské velikosti řadových vojáků na Sibiři pod názvem Jízdní hlídka. Následovalo drama Jiskra v popelu aneb Pocta Shakespearovi. Bronzová rapsodie je drama inspirované verši z Iliady, které nebylo nikdy uvedeno.
Železný vlk je výbor s legionářskou tématikou, v Malířských povídkách obhajuje abstraktní malířství. Tuto knihu ilustroval Mikuláš Medek, syn spisovatele Rudolfa Medka. V Pražských legendách převažuje židovská tématika.
Langer se věnoval i tvorbě pro děti a mládež. Do této skupiny řadíme prózy Pes druhé roty, Bratrstvo Bílého klíče, Děti a dýka a několik loutkových her, namátkou Princ Kašpárek a jeho koníček, Kašpárek jako detektiv nebo Zlá princezna a hodný drak.
V roce 1965 poprvé vyšla memoárová kniha Františka Langera Byli a bylo. Do ní autor zařadil vzpomínky na bratra Jiřího, vzpomínky na Jaroslava Haška, vzpomínky na bratry Čapky i na generační začátky a další druhy. Ve vzpomínkách na bratra vylíčil i meziválečné vzhlížení části českého židovstva k Palestině i svízelný útěk do ní po Dunaji na začátku druhé světové války.

Jízdní hlídka
Jízdní hlídka je drama o třech dějstvích s legionářskou tematikou, které Langer napsal v roce 1935. Autor se v něm vrací k tématice první světové války, konkrétně se děj vztahuje k východní frontě (kterou sám dobře znal ze svého působení u legií) v únoru 1919. Pro mnohé legionáře znamenal rok 1919 již konec války, ne však pro všechny. "