"Vznik knihy a charakteristika způsobu vyprávění:

Toto dílo vzniklo v zimě roku 52-51 př. n. l., poté co Caesar potlačil velké povstání Galů vedené Vercingetorígem a rozhodl se proto ospravedlnit své chování v očích římského lidu. V té době měl Caesar mezi senátory mnoho odpůrců, kteří byli nepříjemně zaskočeni rozsahem jeho akcí v Galii a vytýkali mu, že překračuje svá práva, poskytnutá mu senátem, a zatahuje Řím do nejisté a vleklé války.
Caesar proto zvolil formu zdánlivě objektivního vyprávění ve třetí osobě. Vypovídal o událostech rok po roce, neboť každému roku jeho správy je věnována jedna ze sedmi knih Zápisků. Uvádí většinou zřejmě pravdivá fakta, která však přiměřeně přikrášluje. Snižuje úlohu svých pobočníků a zvětšuje početní sílu i schopnosti protivníkova vojska, takže se jeho vítězství zdají být slavnější a hrdinštější. Jestliže Caesarovo vojsko utrpělo porážku, téměř vždy se tak stalo podlým úskokem protivníka. O ztrátách ve svých řadách téměř nepíše, ale zmiňuje kořist z každé vydrancované galské vesnice. Z formulací, kterých používá, je jasný jeho názor (který se shodoval i s názorem ostatních Římanů), že Galové jsou vlastně jen nevzdělaní nekulturní barbaři a Řím má právo jim vládnout, je vlastně určen k tomu, aby jim vládnul, neboť všechny římské zájmy jsou velké, vznešené a ušlechtilé.
Mezi popis bojů Caesar vkládá i kapitolky o způsobu života jednotlivých galských či germánských kmenů. I zde si občas něco přimyslel - jako např. v VI. knize v popisu Hercýnského lesa (který byl nejúrodnějším krajem Germánie).

Hlavička knihy:
Kniha I.
„Galie a její obyvatelé“
a) Galie a její obyvatelé
b) Válka s Helvécií
- Spiknutí Orgetorígovo
- Helveciové trvají na svém rozhodnutí
- Caesar nepustí Helvécie přes provincii
- Helvéciové táhnou Sekvanském
- Srážka Caesarova s Helvécii nad Ararem
- Pikle Dumnorígovy proti Římanům
- Caesar zakročí proti Dumnorígovi
- Porážka Helvéciů
- Helvéciové se vracejí domů"