"Labyrint světa a ráj srdce
Komenský Jan Amos
Poutník, hledající smysl světa a bytí, je provázen dvěma neodbytnými průvodci - Všezvědem Všudybudem a Mámení Mámilem. Každý z nás má na očích "brýle mámení" se "skly domnění" a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily "křivě jaksi", může a chce se dívat vlastníma očima. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami, ulicemi a "ryňky" a jeho půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také "stav domovní". Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, "zvláštnější" lidé dosáhnou hradu Štěstí.
Střídání zblízka viděných scén, dialogů i monologů v alegorické satirické nadsázce oživuje osobitý traktát a přibližuje ho dramatu, a to i hovorovými prvky jazyka jeho první, rozsáhlejší části, vlastního lidského labyrintu. Mámil s Všezvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství "sladké s hořkým se mísí". Jak lidé namáhající se "do přetržení" mohou "svým pachtěním chleba sotva obhájiti". Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Soudí jejiž hašteřivost, namyšlenost, úplatkářství, počínající už školními "exámeny", chlubivou okázalost jejich knihoven a povrchnost opravdových znalostí, autorství, které jen přelévají a ředí vědu z jedné knihy do druhé, náboženskou nesnášenlivost i rozličné stíny církevního života. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva a nastolení bezpráví, neomezená moc knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů...
Směšnohrdinský obraz nekončí ani návštěvou hradu Moudrosti či Štěstí. Jak pošetile je lidé chápou! Všude jen úlisnost, vzteklost, bitvy, pálení a jiné muky: "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou býdným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti.
Teoretický rozbor:
Ostrá kritika společenských nedostatků i církve, realistický obraz doby a lidského smýšlení. Forma satirické alegorie světa, traktát blízký dramatu nebo i fiktivní cestopis.
Zachování spisovné normy, latinská slova (vliv humanismu), německá slova. Vědecká terminologie (filozofická, matematická, právní). Originální pojmenování (soudci Takchcimíť, Zlotomíl, Darober, …), Složitá souvětí, v 1. části i hovorové jazykové prostředky."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ