"2 KOMENSKÉHO DIDAKTIKA
Komenský sám vždy považoval za ústřední zásadu své pedagogiky, či jak se tehdy říkalo didaktiky (pojem didaktika později nabyla užšího významu jako teorie vyučování). Je to jeho proslulé heslo: Omnia sponte fluant, absit violentia rebus - Vše ať plyne samo sebou, nebudiž věcem činěno násilí. Toto heslo je neobyčejně velkým výrazem toho, co bývá v historii a v teorii výchovy označováno jako zásada souladu s přírodou. Komenský více než sto let před Rousseauem razí požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala dítě a jeho přirozený rozvoj. [1]

2.1 Pedagogický realismus
Druhá velká idea, která je právem přičítána Komenskému a znamená převrat v didaktické teorii 17. století, je idea realismu. Za časů Komenského centrem všeho vyučování byla latina, jíž se většinou učilo. Komenský, hluboce nespokojen touto praxí, připadl na to, že studium latiny je možno spojit se studiem věcí a uplatnil tuto myšlenku v Bráně jazyků otevřené. Úspěch brány byl nesmírný. Učebnice byla znovu a znovu vydávána pro nejrůznější jazyky a stala se nejrozšířenější knihou té doby.
Pedagogický realismus, uplatňovaný nejprve v jazykovém vyučování, přerost u Komenského záhy v pansofismusm, jehož smyslem bylo dát mládeži tak harmonické poznání všeho potřebného, aby se vyloučily omyly, jež jsou příčinou mnoha sporů mezi lidmi národy a církvemi. Slovo, nebo předpona vše (latinsky pan-) a zájmeno všechno, všichni, patří k nejfrekventovanějším výrazům v Komenského, jinak velmi bohatém literárním jazyce. Tak jako Sokrates, také i Komenský věřil, že jen neznalost pravdy a dobra je příčinnou nepravostí. Jestliže lidé poznají vše, co mají znát, a jestliže to poznají všichni, pak nebude podle něho místa pro omyly s tedy ani pro spory a zlořády.
Jeho idea školy vševědné neznamená učit doslova všemu, ale jen všemu potřebnému. Komenský v dějinách vyučování položil důraz na postup učení od jednoduchého k složitějšímu, od blízkého k vzdálenému, od lehkého k těžšímu.

2.2 Princip demokratismu
Komenského důraz na správnou a účinnou metodu je motivován jeho humanitně-demokratický krédem, že je nutno všechny všemu naučit. Je to nejen nutné,ale i možné, ovšem za předpokladu, že se užije správné metody, jejichž pravidla podrobně rozvádí ve své Velké didaktice i v řadě dalších spisů. Právě princip demokratismu, který má na mysli vzdělání všech, i těch pomaleji chápajících, musí vidět svého nepostradatelného spojence v účinné metodice, která teprve může zajistit jeho plnou realizaci.

2.3 Universální výchova
Komenskému nešlo jen o vědomosti. Jeho koncepce universální výchovy nemohla nezahrnovat princip všestrannosti rozvoje lidských schopností, k nimž patří nejen schopnost myšlení a řeči, ale také činnost rukou. Komenský si byl vědom velkého významu jednoty teorie a praxe, a tedy i výchovy prací. I v tom jej můžeme považovat za předchůdce moderních snah o rozvoj pracovní výchovy a jejího sepětí s teoretickým vyučováním.

3 J. A. KOMENSKÝ - ZAKLADATEL MODERNÍHO ŠKOLSTVÍ
Jeden z nejvýznamnějších rysů pedagogického odkazu Komenského je systematičnost, kterou vnesl do oblasti výchovy a učení. V tom je skutečným zakladatelem moderního školství, neboť jemu vděčíme za organizaci školního roku, za systém hromadného vyučování v řadě plánovaných učebních hodin, za soustavu všeobecně vzdělávacích předmětů, za četná pravidla regulující vnitřní chod školy, činnost učitelů, ředitelů a dalších osob odpovídajících za školní vyučování - Komenský vnášel do školské teorie i praxe systémy. Všechno potřebné tu mělo své místo, aby nebylo mezer."