"AUTOR
• Jan Neruda se narodil roku 1834 v Praze na Malé Straně v dnes již známém domě U Dvou slunců.
• Po maturitě na gymnáziu, kde se seznámil s Vítězslavem Hálkem studoval pod nátlakem otce práva, ale neúspěšně.
• Vystřídal několik zaměstnání, zkoušel studium na filosofické fakultě (také bez úspěchu). J
• ako spisovatel začínal v mladočeských Národních listech, později se uchytil v deníku Hlas.
• Přispíval také do časopisu Květy, s Hálkem vydával časopis Lumír.
• V sedmdesátých letech hodně cestoval (Egypt, Itálie, Řecko), nevydal však žádný cestopis.
• Ke sklonku života měl problémy s alkoholem i penězi, zemřel v roce 1891 na rakovinu.
• Jakožto jeden z hlavních autorů almanachu Máj se Neruda řadí mezi Májovce. Jeho básnické dílo se vyznačuje pesimismem a skepsí, což odráží jeho životní zkušenosti (alkohol, problémy v práci, záporný vztah k lidem, nikdy se neoženil).
• Jeho nejznámější sbírky: Hřbitovní kvítí, Prosté motivy, Zpěvy páteční, Balady a romance, Písně kosmické.
V próze se věnoval především popisu života ve městě: Arabesky, Povídky malostranské.
• V publicistice se proslavil jako zakladatel fejetonu v Čechách, jako dramatik se neuchytil.

DÍLO
• Jednotlivé povídky původně vycházely v časopisech Lumír, Květy aj.
• Jako ucelený soubor byly vydány v roce 1877.
• Nejznámější povídka Týden v tichém domě byla převedena na filmové plátno režisérem Jiřím Krejčíkem (1947).
• Náměty k povídkám čerpal Neruda ze svých zážitků z dětství na Malé Straně.
• Jednotícím prvek všech povídek je tedy prostředí a čas (přelom první a druhé poloviny 19. století).
• Dalším společných charakteristickým rysem je autentické vyobrazování každodenního života měšťanů i chudšího obyvatelstva doprovázené detailním popisem prostředí, důraz je kladen jak na vnější, tak i na vnitřní charakterizaci postav.
• Autorův postoj vůči chování postav je obvykle kritický, odsuzuje povýšenost, přetvářku, maloměšťáctví, striktní rozřazení do společenských vrstev atp.


JAZYK
• psáno převážně v ich formě
• často přímá řeč
• Jazyk jednoduchý, prostý, paradox
• střídá se humorný tón s ironickým, satirickým, soucitným, ...
• inverze ("Pan Velš usmíval se vlastně pořád")
• archaismy, německá a latinská slova X na svou dobu měl Neruda velice moderní jazyk
• krátké věty, pomlky, přechodníky, oxymóron ("Přivedla žebráka na mizinu")
• podrobná a zdařilá charakteristika postav, které vystupují v jednotlivých povídkách - tzv. drobnokresba (záběr na jednotlivé postavy); popisuje každý detail"

OAVM

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ