"Jak už název napovídá, jedná se o pohádku, ale nejde o pohádku v pravém slova smyslu, neplatí zde základní znak všech pohádek – vítězství dobra nad zlem. Jony neskončí v manželství s krásnou Ester a nemají kupu dětí a nežijí až dodnes. Obecně pohádka neboli báchorka je prozaický žánr, jehož vyprávění podává realitu jako nadpřirozenou s naivní samozřejmostí, jako by vše bylo skutečné, přes svoji fiktivnost postihuje základní lidské touhy, etické normy a obecné životní pravdy. Čas, místo, děj a charaktery se určují jen rámcově a stereotypně (byl jednou jeden, za sedmero horami). Pohádky lze rozdělit do několika typů: kouzelné, zvířecí, legendární a poslední novelistické – fiktivnost je potlačena na minimum, hrdina je prostý člověk z lidu a zvýrazňují sociální náplň. Pohádka o Jonym je podle tohoto dělení novelistická nebo sociální. Protože Jony je prostý kluk, který se pohybuje téměř v té nejspodnější vrstvě společnosti a žádná kouzla ani nadpřirozené bytosti se zde neobjevují. Přímo sociální pohádkou bych ji nenazvala, protože v ní nenacházím ani tak protest proti společnosti obecně, spíše se autor zaměřil na lidské vztahy – zobrazení toho, jak okolí vnímá odlišnost postiženého člověka (zdá se mi, že od Wolkrova života se tento negativní vztah nijak příliš nezměnil).
Pohádka mapuje celý Jonyho život od začátku až dokonce – narození, nepěkné dětství, potkání s Ester a nakonec smrt. Události tedy probíhají z hlediska kompozice chronologicky. Možná v poslední části díla, po prvním setkání s Ester, se popisuje detailněji kratší časový úsek než v předešlých částech.
Děj je jednoduchý bez žádných odboček. Vše se točí kolem Jonyho a jeho zášti a nenávisti vůči celému světu. V touze po přemožení všech lidí, kteří se mu smějí, se Jony chce stát silákem. Ústřední metaforou se stávají tygři vytetovaní na jeho hrudi, kteří symbolizují sílu a dravost – to, po čem Jony celý život prahne. Dějové zvraty vycházejí jen z Jonyho chování a činů, ne z chování ostatních nebo vnějšího prostředí. Tento děj můžeme nazvat dějem povahovým, který se dělí na etický a patetický. Převraty vycházejí jen z Jonových chvilkových vznětů a nálad, může se jednat o děj patetický. Často se při popisu nějaké věci nebo osoby objeví i Jonyho aktuální myšlenky a představy. (Z otevřených tlam blýskaly se zuby, z očí nenávistná krvelačnost. - Jak jsou silní...jak mohou rozdrtit každého, kdo se k nim přiblíží.).
Wolker použil spisovnou lehkou češtinou, občas je použit přechodník, který dodává zpestření (Jony spatřiv dvakráte její obraz). Pro dokreslení cirkusového prostředí nebo pro podtržení cirkusákovy tulácké duše nebo touze po dálkách jsou použita cizí slova – clown. Také jména hlavních hrdinů (Jony, Esther) nejsou typicky česká jména, jedná se o cizí jména, což opět může navozovat atmosféru cirkusu a „kočovnosti“. Občas se vyskytují slova, která bychom dnes vyjádřili trochu jinak. Jedná se hlavně o tvary sloves (musil, robil). Pro zvýraznění vlastnosti a dosažení atmosféry „pohádkovosti“ Wolker používá i jiné archaismy (čistá jako z porculánu). Autor se také nebránil použití nespisovného a hovorového jazyka („Celým svým životem byl Jony ubohým hovadem.“). Pohádka je napsaná z pohledu Jonyho, v tzv. er-formě (vypravování v 3. osobě jednotného čísla).
Wolker byl výjimečným básníkem, a to se projevilo i v pohádkách. Jsou sice napsané srozumitelně, ale objevují se zde básnická pojmenování a obraty. Používá často několikanásobné rozvité přívlastky (vozy zelené, červené, modré, překrásné jako anděly). Dalším často použitým obratem je inverze, tedy prohození pořádku slov (ke dveřím kostelním). Inverzi často používá mezi slovesem a zvratným zájmenem (Na Jonyho kůži pracovalo se mu lehce a krásně.). "