„Gandalf, který navíc zabil skřetího krále a tím si skřety ještě více popudil. Při útěku ze skřetího doupěte Bilbo nešťastnou náhodou zabloudil a místo k východu došel k podzemnímu jezeru, které obýval slizký Glum. Cestou náhodou našel malý prstýnek. Glum s oblibou žral vše živé a měl nade všechno rád hádanky, a právě hádankami si Bilbo zachránil život. Na útěku před Glumem zjistil, že nalezený prsten (který předtím ztratil právě Glum) dělá svého pána neviditelným. Neviditelnost ho zachránila před skřety, kterým bez potíží utekl a přidal se k ostatním trpaslíkům, kterým se o prstenu nezmínil. Jakmile se zachránili před skřety, stali se málem kořistí divokých Vrrků, před kterými je zachránili orli, kteří je přenesli přes nebezpečné Mlžné hory. Za Mlžnými horami strávili několik dní u Medděda, který byl ve dne člověk a v noci medvěd.
Další cesta trpaslíků směřovala do Temného hvozdu, před kterým je opustil Gandalf. Temný hvozd byl nejnebezpečnějším úsekem jejich cesty, a právě tady se vyznamenal Bilbo, který trpaslíky nejprve díky své neviditelnosti vysvobodil ze sítí pavouků, a potom, když je zajali lesní elfové, pomohl trpaslíkům utéct v prázdných sudech, ve kterých se dostali až do městečka Esgaroth, které bylo celé vystavěné na dřevěných kůlech na Dlouhém jezeře pod Osamělou horou.
Po dobu přechodu přes Temný hvozd si Bilbo mezi trpaslíky pomalu vydobýval respekt a trpaslíci si ho začali vážit. Lidé z městečka příchod trpaslíků nadšeně oslavovali, protože Thorin byl syn Thrainův a vnuk Throrův, a právě Thror byl proslulý Král pod Horou, kterého Šmak zabil a zmocnil se pokladu jeho lidu.
Ve starých písních se zpívalo o návratu Krále pod Horou, a právě k tomu mělo dojít, pokud by trpaslíci zneškodnili draka a Thorin by znovu začal vládnout krajům svého děda. Trpaslíci se tedy vydali hledat tajný vchod do Osamělé hory, který byl zaznačen na mapě. Našli ho díky Bilbovi, který musel jít tajný tunel prozkoumat, protože mohl být neviditelný. Na konci tunelu narazil Bilbo na velký sál s kupou zlata, stříbra a drahokamů, na jejímž vršku spal Šmak, který měl krunýř z drahokamů, které mu vrostly do kůže. Jen jedno malé místečko měl drak holé, a právě tohoto místečka si hobit šiml a řekl o něm kamarádům.“