1.

Život

2.

Satirik

3.

Dílo

a) Brixenské skladby
b) Tyrolské elegie
c) Král Lávra

4.

Závěrem

5.	Použitá literatura

Handout

"Satirik
Havlíček znal satirické povídky od Voltaira a některé z nich přeložil. Jako satirik se ale Havlíček vyjadřoval převážně veršem, poučeným na lidové písni. Řečí vázanou a jejími specifickými prostředky dokázal vyostřovat vtip a útok, dodával nejsmělejším myšlenkám a postojům přesvědčivost, půvab i „národní sdělnost“. V nejvypjatější politické akci let 1848 – 1849 skládal aktuální texty na nápěvy známých lidových písní.
Trvalý byl Havlíčkův sklon útočit na to, co se mu příčilo pomocí smíchu. „To je můj obyčej, že o nesnázích nemohu jinak mluviti než žertem, poněvadž jest nejlépe v smíchu s nimi zápasit“, napsal jednomu svému příteli.

Dílo
Brixenské skladby
Za svého pobytu v Brixenu Havlíček napsal tři velké satirické skladby. Přes odlišnost geneze i rozdílnou žánrovou podobu – elegie, pohádka, travesticky pojatá legenda – tvoří však tyto básně jeden celek a takřka jediné dílo, spjaté společenským ideovým záměrem a společným tématem, jímž je, nejobecněji řečeno, téma moci, nebo také téma vlády ve vztahu k těm, kdo jim vládne.
V každé ze tří brixenských básní je ovšem společné téma specifikováno, jak je to dáno i jejich žánrovou odlišností. V Tyrolských elegiích, které si berou látku ze života, jde o to, jak moc zasahuje do osudu člověka, omezujíc jeho svobodu. Pohádkový charakter Krále Lávry naproti tomu dává předpoklad pro abstrakci a základní téma se tu promítá do symbolů moci. V Křtu svatého Vladimíra vystupuje do popředí konflikt mezi mocnými, porušení mocenské rovnováhy a jeho důsledky pro vládnoucí i ovládané."

Práce se skládá ze svou souborů.