“Babička po pitvě (1946)

Soubor Babička po pitvě je parodie na Babičku Boženy Němcové. Je rozdělena do 18 krátkých kapitol, pričemž jedna kapitola má třeba jen jednu větu. Každá tato kapitola shrnuje to nejdůležitější z různých částí Babičky Boženy Němcové.


1) V první kapitole babička přijíždí na Staré bělidlo, vítá se s Terezou a pan Prošek s ní zkouší mluvit česky. Vnoučata se vrhnou na babičku a chtějí sladkosti. Jednou děti její malovanou truhlu vypáčily krucifixem:

„Jednou, když babička uspávala u klavíru malou Adélku a věrná májová koťátka drápala na dvoře velkého psa, vnoučata vypáčila krucifixem její malovanou truhlu.

Paní Prošková děti napomenula: Až babička zemře, bude to stejně všechno vaše.“

2) Na začátku 2. kapitoly je popis nebe, kde autor používá básnické prostředky a hraje si se slovy:

„Bílé hvězdy, jako by se mraky koulovaly. Bělejší než bělásek, bělice, bělejší než bělma žen na Starém bělidle.“

V této kapitole je první zmínka o Viktorce, stejně jako v Babičče Boženy Němcové. Jan myslí na Viktorku a ptá se babičky, co je to bláznivá. Babička mu odpoví: „Viktorka je cikorka.“
Rozplakal se a šel ke splavu, odkud před ním Viktorka utekla.
Následuje vysvětlení slova bláznivá:

„Bláznivá znamená dlouho smutně zpívati, až si měsíc a splav vymění navzájem svá místa, takže mlýn se stěhuje do nebe a hráči kuželek mají velkou slavnost díkůvzdání, bláznivá znamená tančiti na krách očí v řece slz, lézti po bílém žebři zubů až na vrchol smíchu, protírati si oči a stále neviděti než obrácený les a soptící studánky, bláznivá znamená běžeti, smáti se a zpívati, neboť pěšiny jsou bez konce, hromobití se také posmívá bleskům a splav je orchestr.“"