"Romány:

• Kalibův Zločin (1895) – Realistický román, jedná se o Raisovu románovou prvotinu, která se zabývá složitými lidskými vztahy a každodenním životem na vesnici.

Román líčí příběh Vojty Kaliby. Vojta žil v chalupě se svým otcem. Jeho starší sestry již byly provdané a jejich hlavní starostí bylo to, co by si ještě mohly z chalupy odnést. Vojta byl dobré a klidné povahy. Vojta se seznámil s mladou dívkou z vedlejší vsi, Karlou Boučkovou. Dívka byla o dost mladší než Vojta, ale přesto se vzali. Spolu s Karlou se do chalupy přistěhovala i její matka. Manželství Karly a Vojty však šťastné nebylo. Karla projevila zájem víc než o muže, spíše o majetek. Také ho podváděla. Narodil se jí syn Karel, ale Vojta netušil, že není jeho otcem. Jednoho dne Karla s matkou i se synem odešly pryč. Vojta prosil svou ženu, aby se vrátila, ale marně. Vojta v beznaději uhodil svou Karlu. Za tento čin se dostane k soudu a je poslán do vězení. Karla s matkou se vrátily do chalupy a vyhnaly starého otce na výměnek. Vojtu pustili domů o den dříve a když spatřil, že v jeho chalupě je nejen Karla, ale i její milenec, vtrhl do chaloupky a v zápalu zoufalství a nepříčetnosti Karlu zabil motykou.
- dvě povahově odlišné postavy, život na vesnici – rychle se šířící drby, lidé si navzájem nic dobrého nepřejí, všichni jsou hamižní… realistické podrobné popisy přírody, polních i hospodářských prací, popisy myšlenek Vojty

Pantáta Bezoušek (1897) – líčí příhody starého venkovana v Praze, který sem přijel navštívit svého syna a jeho rodinu. Tento venkovan je nositelem jeho myšlenek, kritizuje zde život v Praze, protože mu připadá narušený majetkem.

O ztraceném ševci (1918) – líčí rodinu ševce, jemuž zemře žena. Je zde podán národnostní problém Čechů a Němců, ten zde spočívá v nové ševcově manželce, která ho nutí opustit českou společnost a vstoupit do společnosti německé. Hlavní hrdina je slabý člověk, který ve všem ustupuje své ženě a postupně se poněmčuje. Nedělá to z přesvědčení, ale z nedostatku vůle vzdorovat.

Západ (1896) - Západem se myslí sklonek života. Zde je hlavní postavou devadesátiletý farář Kalous, který dožívá na faře, kde ho bičuje jedna rána za druhou. Nejprve mu umírá jeho sestra, poté jeho synovec ze zdravotních důvodů odmítá místo faráře na vesnici. Nakonec umírá

Zapadlí vlastenci (1893)

Autor věnoval toto dílo učitelům, národním buditelům a v neposlední řadě také kněžím, kteří neúnavně pracovali za velmi těžkých podmínek v zapadlých horských vesničkách pro národní uvědomění. V "románu bez hlavního hrdiny", jak bývá dílo často označováno, se K.V.Rais navrací ke čtyřicátým letům minulého století, tedy k době národního obrození. Román byl ve své době velmi oblíben, o čemž svědčí přes třicet jeho vydání.
Hlavním pramenem byly Raisovy zápisky Věnceslava Metelky, podučitele v krkonošských Pasekách nad Jizerou (Pozdětín) u Vysokého nad Jizerou (Větrov).
Karel Čermák měl už odmalička těžký život. Otce nepoznal, maminka mu brzy zemřela. Vyrůstal u dědečka, který byl učitelem v Lánech. Když dědeček zemřel, byl z finančních důvodů nucen zanechat studia učitelského ústavu v Jičíně, a nastoupil na místo učitelského pomocníka (preceptora) v Pozdětíně."