"Byl to významný český básník, prozaik, dramatik, kulturní a politický publicista, divadelní a literární kritik, překladatel z francouzštiny a němčiny a nacionalistický politik. V mládí byl také jedním z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů. V pozdějších letech se z něj stal nacionalisticky orientovaný autor.
Narodil se v Pšovce u Mělníka. Otec Viktora Dyka byl ředitelem mělnického panství knížete Jiřího z Lobkovic. V Mělníku žila rodina do roku 1888, poté se přestěhovala do Prahy – nejdříve na Malou Stranu, od roku 1904 se usídlila na Vinohradech. Studoval gymnázium v Žitné ulici, kde jej učil Alois Jirásek. Na popud svého bratra Ludvíka, studenta stejného gymnázia a příslušníka pokrokářského hnutí, se Viktor začínal zajímat o literární a veřejné dění, na kterém se později podílel celý život. Působil v literárním a řečnickém spolku Slavia a později v Intimním volném jevišti. Od roku 1902 byl členem Kruhu českých spisovatelů a o rok později v literárním odboru Umělecké besedy. Od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír. Po maturitě začal studovat práva na Karlově univerzitě.
Za první světové války se podílel na protirakouském odboji a kvůli své literární činnosti byl také vězněn ve Vídni. Od roku 1918 se stal redaktorem Národních listů. Stejného roku se také podílel na založení Československé národní demokracie. V parlamentních volbách roku 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. O pět let později se dostal do senátu, kde setrval až do své smrti, poté byl nahrazen Janem Kaprasem.
Patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, hlavně Masaryka a Beneše, působil jako osobní oponent prezidenta Masaryka. V roce 1928 se po dvacetisedmileté známosti oženil s novinářkou a spisovatelkou Zdenkou Háskovou.
Byl vášnivý a uznávaný šachista a blízce se přátelil s prvním českým velmistrem Oldřichem Durasem.
14. května 1931 zemřel v Jugoslávii na srdeční mrtvici během koupání v moři v zátoce ostrova Lupud u Dubrovníku. S poctami byl převezen do Prahy a pohřben na Olšanských hřbitovech.
Jeho tvorbu ovlivnil symbolismus a dekadence, přejímal romantický náhled na svět, který je založen na rozporu mezi snem a skutečností. Využíval paradoxy a jeho díla většinou vyjadřovaly jasnou pointu.

Poezie
Síla života (1898)
Marnosti (1900)
Milá sedmi loupežníků (1906)
Pohádky z naší vesnice (1910)

Próza
Stud (1900)
Prosinec (1906)
Píseň o vrbě (1908)
Krysař (1915)
Tichý dům (1921)

Několik děl politické literatury, drama a paměti."