"Další charakteristické rysy prózy:
1) Precizně promyšlená stavba a logika příběhu. Každé slovo, každá zmínka má svou příčinu, příběhy se postupně propracovávají k překvapivé pointě. Rafinovanost, stylistická dovednost (zde nejlépe platí parafrázované pravidlo A. P. Čechova, že když se v jednom z dějství objeví puška, musí se z ní do konce hry vystřelit)
2) Často je užívána metoda tzv. opakování motivů. Fuks se klidně několikrát vrátí k jednomu motivu, zdánlivě nelogicky, jako by kroužil kolem (zvýrazňuje tak napětí a důležitost), aby se nakonec motiv ukázal být klíčovým. Stejně tak důležitá je práce se symboly.
3) Prózy jsou prodchnuty až groteskní absurdností, fikcí, tajuplností. V literatuře se někdy pro Fuksovu tvorbu setkáme s pojmem magický realismus.
4) Židovská tematika'

Pan Theodor Mundstock (1963)
• Děj knihy se odehrává během 2. světové války (rok 19 41-42, období heydrichiády)
• Popisuje život starého Žida pana Mundstocka, který trpí schizofrenií z přemíry stresu, strachu
• Svůj stín (své druhé já) pojmenována jako Mon, komunikuje s ním, na začátku knihy obě osoby splývají do jedné (Mon je jeho strach, úzkost, zpovědník, uklidňuje Mundstocka)
• Mon vzniká, kdy pan Mundstock vzpomíná, jak ho vyhodili z práce, protože byl Žid
• Pan Mundstock má doma zvíře – je to holub, ale on si myslí, že je to slepice, komunikuje s ní jako s člověkem, personifikuje si ji -> jeden z mála přátel
• Dalším z přátel pana Mundstocka byl pan Vorjahren – spolupracovník z firmy; jednou od něj dostává dopis a poté sledujeme imaginární cestu pana Mundstocka, jak kráčí vedle Vorjahrena během odvozu do koncentráku, jak přemýšlí, co on udělá lépe
• Kniha popisuje strach Židů z očekávaného odchodu do koncentračního tábora
• P. Mundstock se však rozhodne na tento odchod detailně připravit (přesně uprostřed knihy nastává zlom!), a proto si nacvičuje, jak nosit kufr, jak se spí na pryčnách, jak se má chovat, jak má stát, co má říkat, zkouší si dokonce svou popravu! I smrt plynem, a toto vědomí jej uklidňuje -> Mon v tomto okamžiku mizí, strach pana Mundstocka opouští, ví, že se musí spolehnout jen sám na sebe a že on je velmi důsledný, praktický, metodický
• Jeho zdravotní stav se rázem velice zlepšuje a on s radostí očekává pozvánku do koncentračního tábora (i když na ty opravdové hrůzy koncentračního tábora vůbec připraven není)
• V pozadí textu se také dozvídáme reálie té doby – útlak veškerého obyvatelstva, pro Židy zákaz jízdy v prostředcích hromadné dopravy, malé příděly jídla, úcta k jídlu
• Pan Mundstock je po nějaké době doopravdy poslán do koncentračního tábora a on tam jde s úsměvem, s radostí, že je na vše připraven
• Kvůli grotesknímu vyznění příběhu i kvůli naivnosti pana Mundstocka příběh končí smrtí pod koly německého vozu před nádražím, ze kterého se odjíždělo
• Nejvěrnější přátelé pana Mundstocka jsou členové rodiny Šternů
• P. Mundstock je psychicky upnut na nejmladšího syna – Šimona, přeje si pro něj lepší budoucnost, chová k němu velmi kladné city, má ho velmi rád (ukázka mírné homosexuality)"