"Zlatá Venuše
Zlatá Venuše je povídka (přesněji – Zlatá Venuše je jedna ze čtyř próz cyklu o Nešťastném a šťastném umělci), která vyšla roku 1910 ve stejnojmenné knize spolu s dalšími osmi prózami vznikajícími od roku 1907. Soubor próz Zlatá Venuše je Langerovou prvotinou (předtím publikoval jen časopisecky, hlavně v Šaldově Novině).
Zlatá Venuše je skvělým příkladem Langera novoklasicistního, secesního. Téma, postavené na ornamentálnosti, je čistě secesní.
Povídka je vyprávěna v ich-formě.
Víme, že děj se odehrává v Benátkách a že je léto, polovina července, což je výjimečné oproti jiným Langerovým raným povídkám, u nichž většinou není řečeno kdy, ani kde se příběh děje.
Na začátku povídky chybí klasická expozice, ocitáme se rovnou v ději, je pouze popsáno, jak a proč se hlavní hrdina dostává ke své budoucí milence – Afričance Pao.
Následuje popis komnaty, v níž Pao bydlí. Pokoj je velice temný, jako jediný v celém paláci má otevřenou okenici, jíž překrývá červená záclona Sluneční světlo pronikající rudou tkaninou vytváří efekt červené mlhy, která znesnadňuje vidění. Popis pokoje přejímá mnoho z prvků výtvarné secese - „vše je červené nejrůznější červení,…“ [ MKD, s. 50]. Těžká záclona jako zdroj červeného „kouře“ se jakoby znehybňuje ve výtvarný znak. Přímo dopadají paprsky slunce jenom na ležící Pao. Zlaté paprsky svítí na černé tělo ženy. Zlatá je barva pro secesi typická. Patrný je ostrý kontrast mezi světlou zlatou paprsků a černou kůží Afričanky. Žena je nahá, leží s rukama pod hlavou a s roztaženýma nohama. Ženina vyzývavá poloha a její osvětlená nahota představují nejen naplnění kultu erotiky, ale fungují i jako konečná dekorace komnaty. Dokreslením ležící přitažlivé Pao je ornament hotov.
Žena a muž se stávají milenci bez jediného slova. Pao poprvé promluví, až když se hlavní hrdina příběhu chystá k odchodu. Mluví špatně, nesrozumitelně, hrdelní vlaštinou. Používá jednoduché věty, nebo jen slova. Svou radost projevuje tleskáním dlaní o chodidla, takže se podobá zvířeti. Chodí zvolna a plavně, jako šelma. Nemá žádné šaty, protože nemá potřebu se zakrývat. Pije tak, že si šťávu z citrónů lije do úst z výšky plným pramenem. Afričanka je přírodní, až zvířecí bytost. Není potřeba, aby mluvila vzletně. Typ její postavy nese v sobě zvířecí motiv s erotickou symbolikou typický pro secesi.
Rozhrnutím závěsu se ukazuje, že Pao je míšenka. Je velmi mladá. Je méně exotická, než jsme se zpočátku domnívali. Její bílý rodič ji připravil o některé rysy typické pro její rasu – nemá plochý nos, bělmo očí má modravé.
Když Pao zjistí, že muž je zlatník, přinese mu skříňku s kameny různých velikostí a barev, se kterými si do teď hrála jen tak a zlaté a stříbrné kruhy, které jí sloužily jako jednoduché ozdoby. Chce z nich udělat šperky."