"Sinuhet po čase pochopil mocné pouto zasvěcení, které ji poutalo k jejímu bohu, a které bylo nepřekonatelnou překážkou jejich lásky, a přestal na ni naléhat. Z lásky k ní svolil k cestě na Krétu, kde měla podle staré tradice vstoupit na třicet dní do svatyně svého boha, ale protože se po dané lhůtě ze svatyně ještě žádný zasvěcený nevrátil, nedoufal Sinuhet přese všechny její sliby, že se ještě kdy shledají, a proto s ní rozbil džbán na znamení sňatku a oba si slíbili věčnou lásku. Sinuheta ale sžíraly pochybnosti,a tak s Kaptahem tajně vnikl do svatyně, kam směli jen zasvěcenci a kněz Minotauros, a ze které měli všichni Kréťané strach a respekt. Uvnitř svatyně našel Sinuhet však jen kostry zasvěcenců, knězem zavražděnou Mineu a mrtvého mořského netvora, domnělého krétského boha, a tu ztratil Sinuhet poslední zbytky víry v bohy. Jeho srdce se stalo po ztrátě Miney bezednou propastí, kterou se snažil zaplnit vínem a pivem, a tak den za dnem scházel a alkohol z něj udělal trosku. Zachránil jej Kaptah, který už mu byl více přítelem nežli otrokem, a z jeho popudu se vydali na cestu zpět do Simyry. Tam však nebyli přivítáni nijak vřele, neboť v době jejich nepřítomnosti se mezi Egypt a Sírii postavila nenávist rozdmýchávaná králem Aziru, který chtěl obě země oslabit, aby se jich mohl zmocnit. Vydali se tedy zpět do rodného Vesetu, kde se Sinuhet stal lékařem chudých, neboť na svých cestách získal dost bohatství na celý život. Navštívil Haremheba, aby mu podle dávného slibu vyprávěl o všech zemích, které navštívil, a setkal se znovu také s faraónem, který se dal podle svého nového boha přejmenovat na Achnatona. Kaptah, který se na rozdíl od svého pána vyznal ve věcech obchodu a peněz, investoval většinu Sinuhetova majetku do domů a lodí, takže ačkoli Sinuhet jakožto lékař chudých prodělával, jeho jmění se nadále rozrůstalo. Za jeho věrnou službu učinil Kaptaha svobodným člověkem, a ten okamžitě koupil hospodu U Krokodýlího ocasu a začal obchodovat s obilím a začal také bohatnout. A tak se oběma dobře žilo, ale nad hlavami jim, stejně jako ostatním obyvatelům Vesetu, visela hrozba nového faraónova boha, který měl všem přinést jen zkázu, přestože sám byl symbolem dobroty, lásky a pravdy.

Román začíná rámcovou předmluvou, ve které Sinuhet, domnělý pisatel, seznamuje čtenáře se svým záměrem napsat tuto knihu pro sebe sama, aby se vyznal ze svých činů a ospravedlnil se tak sám před sebou. Děj knihy se odehrává v jedné dějové linii a je řazen chronologicky. Jazyk byl použit vesměs spisovný. Kniha nás seznamuje jak s možnými souvislostmi, které jsou výplodem autorovy fantazie, tak s mnohými historickými fakty, které dokonale navozují atmosféru doby a společnosti, ve které se děj románu odehrává.

ÚRYVKY Z KNIHY:
"Ze všech největší je opravdový lékař. Před ním i faraón je nahý, a před ním člověk nejbohatší je podoben nejchudšímu."
Rád bych se stal opravdovým lékařem," řekl jsem nesměle, vždyť jsem byl ještě chlapec a nevěděl jsem nic o životě, ba nevěděl jsem ani, že stáří si vždy přeje přenést na mládí své sny a zklamané naděje. (38)"