"Sinuhet se stal svědkem těchto událostí po boku faraónově, jakožto jeho osobní lékař s titulem královského otevírače lebek. Uvěřil v jeho boha a v době bojů byl na straně Křížů, které zásobil zbraněmi a chlebem, čímž se přivedl na mizinu. Při masakru ve Vesetu ale zemřeli jeho nejbližší: přítelkyně Merit, syn Thovt a údajně i Kaptah, a tak se Sinuhetovo srdce nadobro zatvrdilo a on již nevěřil v obrodu světa a na návrh Aje a Harebheba zavraždil Achnatona, aby zbavil Egypt jeho přízraku. Poté následoval Haremheba do vítězné války proti Sírii, kde se stal svědkem mnoha křivd, utrpení a zkázy, takže ztratil veškeré zbylé iluze a víru v dobro. Ve válce se ale znovu setkal s Kaptahem, z něhož se stal nejbohatší muž Egypta. Po skončení války jej Aj s Haremhebem přiměli k další vraždě Chetitského prince Šubatta, čímž zabránili jeho sňatku s Achnatonovou sestrou Beketamon, kterou miloval Haremheb. Aj se stal faraónem, Haremheb se oženil s Beketamon a odplul bojovat zpět do Sýrie, aby se po pěti letech navrátil a vystřídal Aje na jeho postu. Sinuhet, který věděl o všech vraždách a intrikách ve zlatém domě, rozséval po Vesetu nenávist vůči Haremhebovi a pokoušel se oživit myšlenky Achnatonovy a vzkřísit Atona, a tak jej Haremheb přes jejich přátelství a služby, které mu Sinuhet prokázal, poslal do vyhnanství do země Punt, kde se svou hospodyní Muti v klidu dožil, neboť již měl svou míru plnou, a tak už jen sepisoval činy svého života, snad aby je lépe pochopil a ospravedlnil. Ačkoliv se povaha Sinuheta měnila s jeho stářím, moudrostí a nabytými zkušenostmi, zůstal po celý svůj život osamělým, jelikož přinášel smrt svým milovaným. Proto když zjistil, že je pravděpodobně synem velkého faraóna Amenothepa III., nesnažil se nijak prokázat svou identitu, protože měl strach, že by jeho vláda Egyptu přinesla jen zkázu a jemu utrpení.
Román, skládající celkem z patnácti knih, se odehrává ve starém Egyptě v 15.-14. století před Kristem, tedy v období zdánlivě neotřesitelné moci faraónské. Děj románu je řazen chronologicky a zachycuje archaickým jazykem, jehož překlad vychází z biblické finštiny a jazyka klasických egyptských povídek originálu, nejdůležitější události té doby. Autor poukázal na to, že každá společnost potřebuje určitý společenský řád, který udržuje morálku v patřičných mezích, a že odstranění tohoto řádu má za následek uvolnění lidských mravů a vede lidi k lhostejnosti nad vlastními činy. Román je také svědectvím o mnohdy slepé víře lidí v bohy a v osud, která je rovněž vede ke ztrátě zodpovědnosti za své činy i za svůj život.

ÚRYVKY Z KNIHY:
"Já, Sinuhet, jsem cizincem všude na světě, vždyť ani nevím, kdo mě porodil. Má vůle učinila ze mne lékaře chudých ve Vesetu a zlato nemá pro mne ceny, přestože jím raději tučnou husu než suchý chléb a piji raději víno než vodu. Ale nic z toho mi není tak důležité, abych se toho nedovedl zříci. Ježto nemohu ztratit nic jiného než pouhý svůj život, …" (58)
Řeknu pouze, že pomsta snad omámí a lahodně chutná, ale ze všech květů života květ pomsty nejrychleji vadne a zpod jejího vzrušení se na člověka šklebí lebka mrtvého. (33)
"…Neboť jakkoli jsem obratným lékařem a mohu vyléčit mnohé nemoci, je přece nemocen celý svět a bída jeho je tak veliká, že všichni lékaři světa ji nemohou vyléčit, i kdyby to dovedli, a jsou nemoci, proti nimž je lékař bezmocen." (58)"