Hlavní postavy:
Santiago – pastýř, který se vydal do Egypta, aby odhalil co se skrývá v pokladě, o němž se mu po dvě noci zdálo
Stařec – král Sálemě, který mu dal kámeny urim (černý – ano) a thurim (bílý – ne), jenž mu měly napomáhat při rozhodování.
Sklenář – dal Santiagovi práci. Jeho snem bylo vykonat pouť do Mekky, ale snažil se to oddalovat, protože se nechtěl vzdát toho přání jednou ji spatřit
Alchymista – jeden z posledních co ho doprovází až k pyramidám
Fátima – žena pouště jejímž posláním bylo čekat na svého milého

Obsah:
Příběh vypráví o vzdělaném pastýři, který žil svou život po boku svých ovcí. Putoval po zemi a nic mu nechybělo. Jednou v noci se mu již po druhé zdál ten samý sen vyprávějící o pokladě v Egyptě poblíž pyramid. Pokaždé když se měl dovědět přesné místo byl probuzen.
Navštívil cikánku, aby si nechal tento sen vyložit. Zpočátku cikánka žádala za její pomoc peníze, ale posléze se rozhodla chtít 1/10 z jeho pokladu. Mladý Santiago tomu snu o pokladu moc nevěřil a tak souhlasil.
Po cestě do města začal pastýř o cestě přemýšlet. „Člověk pořád nachází nové přátelé, a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale vidíme stále stejné lidi – jako třeba v semináři -stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do toho života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí na-prosto přesně jak mají žít druzí. Zato nevědí, jak mají žít oni sami.“ Najednou se u něj objevil stařec s velkým zájmem o jeho četbu. Jednalo se o krále ze Sálemě. Po té co pastýře přesvěd-čil o svých schopnostech, nabídl se, že za desátek jeho stáda mu poví víc o jeho pokladu. Na cestu mu ještě daroval dva kameny, jenž mu měli pomoci se rozhodovat při rozeznávání zna-mení.
Nazítří už se Santiago plavil do Afriky. Byla to pro něho neznámá země. S sebou si nesl jen pár věcí a nějaké peníze, o něž byl později oloupen jedním zlodějem mluvícím španělsky. Bez peněž a možnosti návratu došel do jednoho sklenářství a nabídl se, že vyčistí všechny ty sklenice za trochu jídla. Sklenář neodpověděl a tak se Santiago v mírném strachu pustil do práce. Po namáhavé práci skutečně dostal od sklenáře trochu jídla. „Nic nebylo třeba čistit,“ řekl sklenář. „Korán přikazuje, abychom dali najíst každému, kdo má hlad.“ Poté ještě sklenář nabídl Santiagovi, aby u něj pracoval. Trvalo to celý rok než si Santiago vydělal nějaké pení-ze, aby mohl pokračovat dále ve své cestě.