“Krásná, ale neuvěřitelně hloupoučká a flegmatická Lízinka. Ne nadarmo vybral autor za hlavní hrdinku takovouto ženu. Často jde násilí ruku v ruce s hloupostí. Lízinka je nejvíc odosobněná postava celé knihy, nikdy se nedozvídáme její pocity, dojmy a dokonce i velmi málokdy něco řekne. Jsou na ní však ukázány nejrealističtější životní představy. Nevnímá, co se děje kolem ní, ani s ní. Autor nás nepouští do citového Lízinčina nitra, pokud nějaké má, ale dovolí nám nahlédnout pouze do jejích jednotlivých pozorování okolního světa a. Ukazuje nám jak člověk bez morálního citu může být až neuvěřitelně flegmatický vůči všemu okolo sebe. Lízinka hrála novou hru. Když jí míjela modrá sedačka, dostala bod Líz. Když jela červená, připsala jej Ince. Když zelená, patřil bod té, která jich měla právě míň. Líz vedla těsně 15:14 a Lízinka musela dávat pozor, nechtěla-li se splést.
Vida, že dívka pohybuje rty, a neslyše přesto zvuk, přičetl to docent změně tlaku a rázně si protřepal uši.
- Co jste, zeptal se, říkala, Tachecí?
Teď vedla těsně 16:15 Inka a Lízinka byla velmi soustředěná, aby nikoho nepoškodila.
Na Lízinčinu krásu a empatii doplatí všichni muži a chlapci v jejím okolí. Nikdo nedokáže odolat jejímu kouzlu a každý se do ní zamiluje. Tato kniha není dívčím románem, jedna taková láska končí dokonce i vraždou soka a následnou sebevraždou jejího spolužáka Richarda, který se neodváží jí vyjevit své city. „Na kříži svatého Ondřeje, vyrobeném z lyží, ležel, připoután řetězy, nahý Dujka. Jako odborník poznal Vlk okamžitě, že dříve než byl lámán ,von unten auf‘ – na výbornou, musel konstatovat – postoupil náročné mučení elektřinou. Mrtvolu okamžitě přikryl opodál pohozenou oranžovou větrovkou, takže se Lízinka ani tentokrát nemohla seznámit s verši, které pro ni nešťastný Richard vypálil nejjemnější jehlou na Dujkova široká prsa a tlusté břicho.“
Lucie Tachecí, matka Lízinky, je ctižádostivá žena, která chce pro svou dceru aspoň „tu maturitu,“ proto také ochotně přikývne na nabídku, aby se její dcera stala katyní. Vidí v tom možnost oné společenské prestiže, které ona nedosáhla. Provdala se za neschopného, do života nepoužitelného muže, se kterým strádá. Lucie je přesně ten typ ženy, který si za každou cenu prosadí to své, hlavně u manžela, který je schopen ji na slovo poslechnout.
Lízinčin otec, jazykovědec, je typickým příkladem lidské slabosti a tzv. „podpantofláka, “ jemuž jeho humanistické zásady dávají pramálo praktických zkušeností do života. Je schopen odsouhlasit i to, že se z jeho dcery stane katyně, jen aby vyhověl své ženě, díky níž se cítí méněcenný. Hlavní jeho zálibou je jazykověda, které se věnuje celým svým srdcem. Na ukázce dialogů, o něco výše v tomto textu, můžeme vidět, jakým způsobem jedná pan Tachecí a převahu jeho manželky nad ním.
Lízinčini profesoři, doktor Šimsa a docent Vlk jsou typickou ukázkou lidí jevících se naprosto seriózně, ale pod touhle maskou objeví smutnou minulost a bezcitnost. O minulosti obou profesorů se dozvídáme díky autorovým odbočkám a retrospektivě s níž nás zavede přímo do jejich vzpomínek na minulost.
Profesor Vlk je dokonce i svým původním povoláním profesorem, jeho kariéra započala středoškolským vyučováním přírodopisu. V době ilegálního odboje je Vlk schopen zradit i vlastního bratra a zatímco jeho přátelé končí na popravišti, nad ním stojí ochranná ruka gestapáka, díky němuž se Vlk dostane na místo kata, což je pro jeho chladnost dokonalé zaměstnání."