"Příběh se začíná odvíjet od doby, která je pár týdnů před Zuzaninou svatbou. Tehdy dvacetiletá Zuzana Gaylordová, která žila spokojeným životem s rodiči a mladší sestrou Mary se rozhodla, že se provdá za svého přítele Marka, který si neustále myslí, a také to Zuzaně často připomíná, že je oproti ní někdo horší. Někdo, kdo si ji nezaslouží, protože ona je pro něj moc dobrá. Zuzana totiž na cokoliv sáhne, to se jí daří. Je zdatnou klavíristkou, jako malá chtěla hrát divadlo, ale tvoření rukama ji naplňuje ze všeho nejvíce. Jakmile začne šít, tvořit z hlíny nebo tesat do kamene, práce jí jde od ruky. Tvoří sebejistě, bez přehmatů. Tvoří to, co má v mysli. V domě u rodičů má i svůj přístěnek, kde může své myšlenky a představy zhmotňovat. Avšak jakmile začne Zuzana tvořit, zapomíná na čas, na lidi kolem sebe. Zapomíná na celý svět, žije v tu chvíli jen pro své umění, pro své dílo.
Jednoho dne se rozhodne, že udělá sošku amorka pro paní Fontanovou, která patřila k letním obyvatelům, k bohaté, veselé skupině lidí, kteří skupovali domky a farmy a cpali do nich tisíce kvůli jednomu či dvěma měsícům letního pobytu mimo město.
Po svatbě se Zuzana, teď již Keeningová, se svým manželem odstěhovala do vlastního rodinného domku, jen pár domů od svého původního bydliště, na kraj Tulákova lesa, do kterého nikdo z obyvatel nechodí. Ale pro Zuzanu a Marka je tento les něco víc. Jednoho odpoledne se stal místem jejich zasnoubení.
Než byl dům zcela zařízen, věnovala se Zuzana jenom tomu. Vlastně své umělecké cítění vložila do zvelebování domku a do podkroví, kam si odstěhovala své malířské věci a hlínu, nechodila. Když byl dům zcela zařízen, Zuzana nevěděla, co má dělat. Měla přemíru energie, kterou neměla do čeho dát. Po jedné z návštěv u své kamarádky Lucily, kde chovala její malou dcerku, pocítila touhu zase tvořit. Když přišla domů, dala se tedy do modelování. Tatam byly všechny ty měsíce, kdy do podkroví ani nevkročila. Když skončila s prací, náhle zatoužila po vlastním dítěti. Zanedlouho zjistila, že je těhotná a Mark se zděsil toho, že z jeho platu nevystačí. Zuzana se tedy vydala k paní Fontanové, které dělala amorka. Ta měla zrovna na návštěvě své bohaté přítelkyně, které byly Zuzaniným výtvorem tak nadšené, že si s nimi domluvila hned nějaké zakázky.
Jedna z dam zatoužila po hlavě svého syna. Tedy po jeho soše z kamene či bronzu, nikoliv po jeho vlastní hlavě. Zuzana se tedy na chlapce šla podívat a domluvila se s ním na sezeních u ní v podkroví. Než tedy skončily prázdniny, přicházel chlapec každé odpoledne k Zuzaně, kde si kreslil nebo maloval a ona ho mohla pozorovat. Vrýt si do paměti linie jeho obličeje, každičký detail jeho hlavy a zároveň modelovat z hlíny. Když chlapec odjel po prázdninách do školy, Zuzana zpaměti dokončovala pomalu a pečlivě svoje dílo. Nakonec se rozhodla, že výslednou hlavu nechá ulít z bronzu. Když dokončila tuto práci, rozhodla se, že do ateliéru již nevkročí."