"Indie
→ Védy – nejstarší indické památky slovesného umění
- Véd - posvátné vědění, náboženské texty, dnes základ hinduismu, součást indických filosofických škol
- rozsáhlý komplex textů, jedny z nejstarších děl v tradici indoevropských národů
- 2000 BC žáci se museli učit texty nazpaměť
- náboženské texty v Sánskrtu →
- nejznámější Rgvéd (komponovaný 1500-1000 BC, zapsaný 800-600 BC) obsahující hymny oslavující přírodní bohy - oheň, vítr, jitřenka, slunce, návody k obětním rituálům, popěvky, šprýmy, ohlasy lidové slovesnosti
- védy přechovávali bráhmani
- základní součástí védských hymnů jsou mantry a bráhmany- z těch vznikly bráhmasútry a upanišady
• Upanišady (800-400 BC) – staroindic. lit. díla nábožensko-filosof. charakteru, upřesňují védskou filos.
- z původních 1130 se do současnosti dochovalo přes 220
- hlavním tématem je spojení sama sebe s nejvyšším kosmickým principem (brahma) jak cestou meditace, tak cestou skutků
• Mahábhárata (Velké vyprávění o Bháratovcích)
- zřejmě sága rodiny Bhárátovců, obsahuje sto tisíc dvojverší, je v 18 částech psána povětšinou šestnáctislabičným veršem považována za nejrozsáhlejší dílo
- základem je líčení bratrovražedného boje dvou částí královské rodiny
- obsahuje pohádkové legendy, bajky i texty filozoficko-náboženského charakteru a nejznámější z nich je zpěv Bhagavadgíta
• Rámájana (Putování Rámovo) - epos méně rozsáhlý než Mahábhárata vyprávějící o lásce prince Rámy a jeho manželky Síty
- základní verze podle poustevníka Válmíki byla šířena od 3.st. BC ústně zpěváky, postupně obměňována a doplňována
• Kámasútra (Umění milovat)- slavné světské dílo z počátku letopočtu od Mallanágy Vátsjájany je
příručkou sexuálního života bohaté městské společnosti
• Paňčatantra (3. - 5.st. AD) - sbírka mravoučných příběhů, pohádek a bajek
• Šakuntala (4. – 5.st. AD ) - vrcholný projev sanskrtské lyrické milostné dramatické tvorby básníka
Kálidásy, nazvaný podle ženské hrdinky, do které se zamiloval král Dušjanta, do češtiny přebásnil František Hrubín pod názvem Ztracený prsten
Čína
- čínská kultura má sklon nadřazovat se nad jinými kulturami, dále je pro ni příznačný konzervatismus a s ním spojená snaha izolovat se od okolního světa
- čínská kultura má smysl pro pečlivé zaznamenávání historie, autority jsou ve velké úctě
- psalo se nejprve na palmové listy, později na hliněné destičky
Kniha písní - 11-6př.n. l., soubor asi 300 lidových skladeb
Lao´c - zakladatel taoismu 6 st. BC, Tao-te-ťing (Kniha o cestě a ctnosti) - filozofické úvahy formou aforismu ústící často v paradox, mají nekonečně mnoho výkladů, základní kniha taoismu (Taoismus nabádá člověka k osvobození se od společenských a jazykových konvencí a splynutí s přirozenou cestou bytí-tao), pro Číňany velký význam – jako pro nás evangelium, působil jako archivář v knihovně, introvert, nevěřil, že lze svět změnit, štěstí lze dosáhnou jen tehdy, přestaneme-li doufat
Konfucius - 6 st. př. n. l, Hovory - prozaické dílo, výklad učení, morální zásady úspěšného fungování společnosti a etické rady pro život člověka ve společnosti, řád, tradice v rodině, jeho myšlenky sepsali jeho žáci
Konfucianismus - Pět klasických knih (např. Kniha písní), stal se státní ideologií, usiluje o nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování a řízení společnosti
Období let 618-907 AD je obdobím největšího rozkvětu čínského básnictví (vzniká tzv. klasická čínská literatura)
Tu fu - básník, kritizuje společnost, básním přisuzuje společenské poslání, jeho básně odrážejí krizi císařství a utrpení lidí, zakládal si na dokonalé, vybroušené formě
Li po - umělecká legenda, typ bohéma, básník, téma přírody, volnosti, vína, přátelství, nejpopulárnější básník období Tchang, politicky se angažoval."