1.	Možné interpretace díla

2.

Rosemary

3.	Její okolí

4.	Atmosféra New Yorku

"Existují dvě metody čtení knih – zjistit si něco o knize a teprve pak si ji přečíst, nebo přečíst si knihu a dodatečně si o ní nebo o autorovi něco vyhledat (neberu v úvahu knížky, které si stačí přečíst a posléze vyhodit a zapomenout, že byly někdy napsány). Každá má něco do sebe a každá rozvíjí jiný způsob interpretace. Rosemary má děťátko jsem si původně přečetla, aniž bych o této knížce cokoli věděla. Četla jsem ji jako psychologický román o citlivé ženě, která se chorobně bojí mateřství a ve které její ortodoxní náboženská výchova zanechala pocity viny z veškerého jejího počínání.
Hororové prvky obsažené v této knize jsem chápala jako jedny z dalších Rosemaryiných halucinací. Fobie a zjitřená představivost nadcházející rodičky by totiž mohly gradovat do té míry, že by zcela ztratila kontakt s vnější realitou a ovládly by ji subjektivní vize, na konci vystupňované do úplného šílenství ze smutku nad smrtí dítěte. Tento můj výklad by tedy znamenal, že postupně zmizela jakákoli interpunkce, oddělující obě dvě roviny – tu reálnou i tu odehrávající se v Rosemaryině mysli.
Mé interpretaci odpovídá i názor Jana Jaroše: „(…) Pro vyprávění je to klíčový okamžik, kdy Rosemary, ocitnuvší se na přepychové jachtě, velmi intenzivně vnímá silný erotický zážitek s někým či spíše s něčím, co se vymyká běžným pozemským zvyklostem. Výklady zlověstně oplodňující kopulace často sahaly po psychoanalytickém klíči: podle něho scéna odráží komplexy viny pramenící z upjaté a pokrytecké náboženské výchovy, která slastně prožívaný sex označovala za závažný hřích. A pozdější události, traumaticky prožívané těhotenství, lze podle něho vykládat jako důsledek patologického strachu před mateřstvím. Rosemary se postupně odkrývá jako bytost nepříliš vyzrálá a labilní, snadno přístupná k vzruchům i až chorobné představivosti.“"

Opomenula jsem zmínit mnoho odkazů k Nietzscheho filosofii.