"Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
Čech Svatopluk
Matěj Brouček je typickým měšťákem konce 19. století. Žije počestně, má dobře zavedenou živnost, vlastní dům, v němž pronajímá byty.
Pan Brouček velice rád navštěvuje hospůdku na Vikárce. Jednoho dne, když se odtud vracel domů, se v předsíňce pod ním najednou otevřela zem. Brouček sklouzl po stěně a dopadl na dno. Zjistil, že se nachází v jakési úzké dlouhé chodbě. Nezbylo mu nic jiného, než se chodbou vydat a najít její konec. Chodba končila v nějakém domě na Starém Městě. Jaké zažil překvapení, když zjistil, že lidé na ulici jsou věru prapodivní - není divu, vrátil se totiž v čase do Prahy roku 1420. Město se právě chystá k obraně proti Zikmundovým křižákům.
Byla noc, a přesto si lidé pana Broučka všímali - nadmíru se vyjímal svým oděvem. Po čase se Broučka ujal pražský husita Domšík. V Domšíkově domě se hrdina z 19. století přestrojil podle tehdejší (husitské) módy. Husita několikrát upadl do podezření, že je Brouček křižák. Hrdinní husité nemohli totiž dost dobře pochopit Broučkovu zbabělost. Brouček tvrdil, že je Čech, který dlouhou dobu pobýval v cizině.
V rozhodující bitvě na Vítkově Domšík padl. Brouček zbaběle prchne a utíká Prahou. Při svém útěku narazí na jezdce s německými korouhvičkami. Německy prosí o milost, tvrdí, že je Němec. Jezdci však byli husité s ukořistěnými vlajkami. Husité se na Broučka vrhli a zajali ho. Posléze ho obžalovali ho z čarodějnictví, dali do sudu, chtěli upálit. Ve chvíli, kdy sud zapálili, Brouček omdlel. Procitl doma, opět v novověku. Celou příhodu tak mohl, až na pár zarážejících skutečností, považovat za sen.
Autorovi se úspěšně povedlo předvést Broučkovy vlastnosti. Ve srovnání s obětavými a statečnými husity se Brouček projevuje jako sobec a zbabělec."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ