"2. Samota pro dva

Nyní se pokusíme o hlubší interpretaci románu Samota pro dva, který je již čtrnáctým počinem Táni Kubátové a vyšel roku 2004.

2.1 Prostředí románu a základní dějová linie
Děj zcela modelového příběu je zasazen do prostředí Brna, jehož reálie autorka ve své knize zmiňuje. Ať jsou to tramvajové zastávky Česká, Pionýrská nebo pobočky Mahenovy knihovny, Janáčkovo divadlo atd. Pro čtenářky z Brna je to jistě příjemné zpestření od románů jiných autorek, které se většinou odehrávají v Praze.
Příběh hlavní hrdinky, třicetileté Adély, shrneme jen pár větami. Hlavní dějovou linii tvoří odmítavý postoj k sblížení s jakýmkoliv mužem, snaha ubránit se lásce. Jak už to, ale v románech pro ženy chodí, Adélu si nakonec láska dohoní a ona po neustálém přesvědčování sama sebe, že se nesmí zamilovat, podlehne a poddá se lásce naplno.
Vedlejší dějovou linii a občasné odbočky od hlavního tématu tvoří jednotlivé popisy jejích přátel a jejich partnerských vztahů, vzpomínky na minulost a na dětství, ping-pongové turnaje a popis pracovních dní hlavní hrdinky. Všechna tyto vedlejší témata utváří přizpůsobivý podklad pro autorčinu snahu psychologického průniku do nitra hlavní postavy.
Žádný jiný příběh, který by paralélně doprovázel hlavní dějové pásmo se zde nevyskytuje. Ano, dozvíme se, že kamarád Mirek si našel přítelkyni, ale kromě pár vět o jejich seznámení a popisu vzhledu a charakterových vlastností jeho nové přítelkyně se nic bližšího nedozvíme a dokonce se později Mirek zcela vytrácí z knihy.
Stručně řečeno, kniha má jedno základní dějové pásmo, kterého se drží zcela striktně, vyskytne-li se nějaká odbočka, pak jen za účelem, aby čtenářka měla pocit, že se o hlavních hrdinech dozvídá, co nejvíce. Touto autorčinou snahou poskytnout adresátovi, co nejvíce „nepodstatných podrobností“ zcela mizí tzv. místa nedourčenosti, díky čemuž je fantazie čtenářek zcela uzemněná tím, co už bylo řečeno. Autorka nemá snahu s námi hrát hru typu hlavní hrdinka udělá nějaký čin a zapojte fantazii pro zdůvodnění tohoto činu. Autorka si pravděpodobně se čtenářkami nerada hraje, protože hned v dalším odstavci se dozvíme, co hrdinku motivovolo k určitému činu. Například, když Adéla dostane od svého kamaráda Mirka dárek k narozeninám, zaskleného motýla. Zdvořile, ale s trochou smutku poděkuje. Vzápětí se dozvíme, proč dárek přijala se smutkem: „ Ale toho nezabiješ, že ne, tati“, žadoní Adélka.,,Uvidíš jak se ti buda líbit, až ho dám do krabičky. Můžeš si ho pak postavit na skříňku k postýlce,“ řekne táta a než se Adélka naděje, i motýl se přestává hýbat.,,Já ho nechci k postýlce!“ječí dítě a běží k matce. „Mamííííí, ať tátta nezabíjíi broučky a motýly, já to nechci!“...Po celé Adélino dětství byly rodinné výlety a vycházky spojeny s tátovým koníčkem, sbíráním hmyzu...Adélka se urputně snažila co nejvcíce těch bezbranných tvorů před tátou zachránit. "(s.17)"