"Neblahý Juda
(1895)

Poslední z tzv. wessexských románů. Román je rozčleněný do 6 dílů (V Marygreenu, V Christminsteru, V Melchestru, V Shastonu, V Aldbickhamu a jinde, Opět v Christminsteru).

Děj je situován do severní části Wessexu. Hlavní je postava Judy Fawleyho, toužícího
po vzdělání. Jeho plány narušuje sňatek s Arabellou, do něhož je Juda vehnán jejím předstíraným těhotenstvím. Poté, co ho Arabella opouští, odchází Juda do vytouženého Christminsteru. Zde se setkává se vzdálenou sestřenicí Sue Brideheadovou, seznamuje ji se svým bývalým učitelem Phillostsonem, ten se s ní později ožení. Zakrátko Sue svého manžela opouští. Juda, již bez iluzí, i Sue se se svými partnery rozvedou a žijí spolu neoddáni, nemajíce k manželství odvahu. Po tragedii, kdy Judův a Arabellin syn Staroušek zabíjí sebe i dvě jejich dti a kdy se další narodí mrtvé, se Sue , pronásledovaná pocitem viny, znovu vdává za Philostsona, Arabella přiměje Judu opět ke svatbě. Nemocného Judu opouští, jde se bavit na výroční hry; Juda v necelých třiceti letech v osamocení umírá.

Román je vybudován na vystřeném kontrastu mezi „ideálním životem, který by člověk chtěl vést, a ubohým životem skutečným, jenž je mu osudem souzen“. V románu se odráží Hardyho fatalismus. První knižní vydání Neblahého Judy vyvolala skandál. Kritika tento román napadla jako nemravný a obscénní. Důsledkem toho byl autorův odklon od prózy.

Jeho poezie

Básně o minulosti 1898
Na posměch času a přítomnosti 1902
Příležitostné satiry 1914
Jasnozřivé chvíle 1917
Verše pozdní a rané 1925
Lidské výjevy, vzdálené představy 1925
Zimní slova 1928

Jeho poezie se vyznačuje moderním, nevyumělkovaným výrazem, tvarovou rozrůzněností a širokou tematikou. Jsou zde chmurné vize lidského dělu a intimní lyrika bolestné ztráty, inspirovaná smrtí Emminou.

Jeho drama

Třídílné veršované drama Vladaři 1908 – historická freska posledních deseti let napoleonských válek. Dále Slavná tragédie o královně cornallské 1923 – bylo také inspirováno vzpomínkami na první setkání s Emmou."