1.	Údaje o knize

2.	Životopis autora

3.

Jeho dílo

4.	Obsah díla

" Když byl druhého dne ráno objeven další mrtvý mnich, tentokrát to byl překladatel řečtiny Venantius, v kádi s krví, začínal Vilém přemýšlet o tom, jak se dostat do knihovny. Mezitím ale také vyslýchal mnichy a vytvářel různé hypotézy, které pak spolu s Adsonem důkladně promýšleli. Jejich pozornost například upoutal knihovník Malachiáš, kterého bylo možné považovat i za vraha, dále pak Berengar, knihovníkův pomocník, a slepý stařec Jorge, který se vždy objevil nečekaně a který neustále předpovídal příchod Antikrista a odsuzoval smích. Vše si ještě odůvodnil tím, že Kristus se také nesmál. Jednoho dne se také setkali s nejstarším mnichem opatství, Alinardem. Každý si sice myslel, že přišel o rozum, ale Vilém mu z nějakých nevysvětlitelných důvodů důvěřoval. Alinardus mu tvrdil, že vrah vraždí podle pořadí sedmi polnic z Apokalypsy (poslední kniha nového zákona). Podle ní by první oběť měla být zasypána kameny, druhá utopena v krvi, třetí utopena ve vodě, na čtvrtou se měly sesypat hvězd a ostatní tři se daly vysvětlit několika způsoby. A zatím vše vycházelo. Adelmus byl nalezen na skále a Venantius v kádi s krví. Třetí oběť měla být utopena. Toto vysvětlení zatím Viléma uspokojilo, ale později se jeho myšlenky ubíraly jiným směrem. Po vyslechnutí několika mnichů byl prý Berengar sexuálně orientován spíše na chlapce než na dívky. To vše situaci jen zkomplikovalo. Druhého dne v noci se Vilém s Adsonem pokusili proniknout do knihovny. A úspěšně. Knihovna byla pro intelektuálně založeného Viléma pravým rájem. Jak si později s Adsononem všimli, knihovna byla labyrint. A ne zrovna jednoduchý. Jen se štěstím z něj unikli, ale tím jejich výprava do této zakázané místnosti neskončila. Když se vraceli po schodech dolů ke skriptoriu, chtěl se Vilém ještě zastavit u Venantiova stolu. Nalezl zde pergamen se zvláštními poznámkami a nějakou řeckou knihu. Jeho bádání bylo však přerušeno neznámým vetřelcem. Vilém s Adsonem opustili Venantiův stůl a běželi za zvukem, kde tušili svého rušitele. Jak Vilémovi ihned došlo, nebyl tam a mezitím přeběhl celou místnost a sebral Viémovi brýle i s knihou. Od této chvíle nešlo jen o vypátrání vraha, ale také o záhadnou knihu. Třetího dne byl nalezen třetí mrtví, Berengar. A podle předpovědi byl utopen. A protože měl stejně jako Venantius černé prsty a černý jazyk, zašel si Vilém za Severinem, který v tamním opatství zastával funkci bylinkáře a lékaře. Vyzvídal na ně m různé zajímavosti o jedech a bylinkách. Nakonec spolu došli k závěru, že se bude zřejmě jednat o zvláštní jed, který byl Severinovi odcizen před mnoha lety. Nechápal však, proč by vrah čekal na jeho použití tolik let."