"Většina básní je však zaměřena na vojenské prostředí a na pocity básníka. Jako poslední ukázku bych vybrala báseň „Dnes je to rok“
Den zapad do roka jak dukát do fontány
a slunce za obzor inkoustem malovaný
zapadlo do ticha Jen hvězdy bílé vrány
krákají nad obilím něžné a horké hrany
Myslím teď na Prahu Na roztřesené jíní
luceren Na měsíc horečně žlutý
Tak jako loni my dneska se loučí jiní
Za rok ti pošlu lístek: Přijď! Večer u Reduty!
Bude to jako dnes (Anebo jako loni)
Kdekdo se usměje zamává za rekruty
Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní
Čas není vlastně zlý Je přísný spíš než krutý
Noc padne do roka jak dukát do fontány
A najdeš ve schránce můj lístek načmáraný

Tuto knihu jsem si vybrala především kvůli autorovi. Četla jsem o něm článek v novinách, kde byla i ukázka jeho tvorby. Překvapilo mě jak člověk, který zemřel v tak nízkém věku, sepsal tolik reality a vlastních zážitků a zkušenosti do veršů a básní, ze kterých po jeho smrti jiní sestavili sbírky.
Přestože znám hodně jeho básní nazpaměť, ráda se k této knize vracím a pročítám si ji znovu a znovu. Myslím, že pokud se člověk opravdu zanoří do jeho slov, může si lehce představit jaký byl jeho vojenský i soukromý život. To jak se těšil na svoji přítelkyni později manželku, jak se mu zdávalo o jeho svatbě, která se opravdu uskutečnila. Či o tom co prožíval s přáteli v kasárnách.
Líbí se mi jeho styl psaní. Jsou básně, které jsou jednoduché, rýmují se a člověk si u nich odpočine. Pak jsou zde básně, kde se musí trošku zapřemýšlet. Básně, které se nerýmují. Ale i básně, ve kterých se člověk může shlédnout."