"OBSAH:
Jean Valjean žil ve svém rodném městě Faveroles celkem spokojeným životem. Rodiče mu zemřeli v mládí, a tak Jean bydlel u své starší sestry, která měla sedm dětí. Po smrti jejího manžela se Jean stal hlavou rodiny. A protože byla situace v tehdejších poměrech velice krušná, a Jeanova nepatřila k bohatým, musel obstarat obživu jak se jen dalo. Když už opravdu neměli co jíst, Jean se rozhodl, že z pekárny vezme jeden bochník chleba. Pekař ho však uviděl a dohonil, a tak ubohý dřevorubec stanul bez pořádného soudu na galejích. Zde si měl odsedět rovných pět let. Na galejích se člověk nestává jen vězněm, ale jako by už neexistoval, stane se pouhým číslem v evidenci těch nejstrašnějších zločinců. A to mohou být i tací, kteří pouze neměli co do žaludku. Jelikož Jean Valjean nemohl vydržet strašná muka v těchto místech, uprchl. A protože byl chycen, pokusil se o to znovu. To se několikrát opakovalo, a tak se jeho pobyt na galejích prodloužil na rovných devatenáct let, které si nakonec „odseděl“.
Být necelých dvacet let pouze číslem 24 601, těžce pracovat a být stále ponižován, to už vydrží jen málo kdo. A proto není divu, že se Jeanova povaha dosti změnila. Z původně „ospalého“ a nenápadného člověka se stal stále zachmuřený a nenávistný člověk, jehož cílem byla pouze pomsta. Byl přesvědčen o tom, že mu bylo ukřivděno, že těch téměř dvacet let bylo přílišným trestem za pouhou krádež chleba, v čemž měl pravdu. Na cestě z galejí, která je lemována nenávistí ostatních občanů Francie, požádá Valjean o nocleh starého biskupa z Digne, Myriela. Ten mu vyhoví a Valjean mu na oplátku vypráví svůj příběh. Biskup ho nakrmí a uloží do postele. V noci mu Valjean ukradne stříbrné příbory. Je zastaven četníky, kteří u něho nalezli tento cenný lup. Když ho přivedli k biskupovi, přivítal ho jako přítele a tázal se, proč si nevzal ještě stříbrné svícny, které mu přece také daroval a za něž by dostal mnoho peněz. Když četníci odejdou, Jean Valjean je ohromen biskupovou dobrotou. Biskup mu klade na srdce, aby mu peníze, které utrží za stříbro, pomohly stát se řádným člověkem, a loučí se s ním jako se svým bratrem. Jean Valjean nikdy nezapomněl na tuto příhodu a od té doby se snaží pomáhat všem ubožákům. Získává bohatství a pod jménem Madeleine se stává dokonce starostou v jednom malém městečku. Dává lidem práci, rozšiřuje nemocnici a všichni si ho proto váží. Náhle se v městečku objevuje policista Javert a je svědkem toho, že Madeleine vyprostí muže, na něhož se převrhl naložený povoz, pouze silou svých paží. Javert říká Madeleinovi, že zná pouze jednoho člověka, který takovou věc dokáže, a to je trestanec. Pamatuje si Jeana Valjeana z doby, kdy byl dozorcem na galejích. Od té doby starostu stále nenávistně sleduje. Dochází mezi nimi k roztržce, když Javert zatkne a chce uvěznit chudobnou Fantinu, která se stala poběhlicí, aby vydělala peníze pro svou dcerušku, již dala na vychování do rodiny hospodského Thénardiéra. Starosta Madeleine mu však nařídí, aby ji propustil, a tím Javertova nenávist k němu ještě vzroste. Jean Valjean se dozvídá, že v nedalekém městě bude souzen člověk, který kradl a kterého považují za Jeana Valjeana. Vydá se do města a dá se u soudu poznat, aby nebyl odsouzen nesprávný člověk. Když umírá nemocná Fantina, odchází Jean Valjean do Paříže...."