"Student Jordán leží v pražské chudinské nemocnici a umírá na tuberkulózu. Jediné, co mu zůstalo, jsou vzpomínky. A tak vzpomíná na svých dvaadvacet let života: po Praze strašně toužil, těšil se na ní, dělal co mohl, aby se z rodného Brna do ní dostal. A když se mu to podařilo, propadl jí jako ostatní (jako by ho kolega Hégr už cestou ve vlaku nevaroval!). Chudoba, bída, strádání a lidská opuštěnost, k tomu první milostná zklamání i první podlehnutí svůdným klínům sklepnic. V kontrastu k tomu malebná Praha, jejíž častá láskou prodchnutá líčení tvoří samostatnou, svébytnou linku knihy. Jordán nakonec nad Prahou nezvítězí, ale v bídě, všemi opuštěn a podveden, ve svém pokoji - s okouzlujícím výhledem na zasněženou Prahu - umírá."