"Tato kniha zavede čtenáře do starého Egypta, země faraónů a otroků. Příběh se odehrává v přibližně 18. století před naším letopočtem. V té době vládl Egyptu faraón Mamos, osmý toho jména. Čtenáře provádí příběhem neobyčejně nadaný otrok Taita, básník, lékař, architekt, filosof a lékař. Taita byl díky svým schopnostem několikrát vyznamenán, a měl několik privilegií, avšak stále to byl otrok, a dokonce vykleštěný. Vykleštěn byl jednoho dne, když byl přistižen s jednou otrokyní. Otrokyni před Taitou uvázali, a kolem hlavy jí stahovali kožený řemínek, dokud ji nepraskla lebka, a Taitu úplně vykleštili. Ale to již bylo dávno a všichni měli jiné starosti. Faraóna Mamose osmého děsilo, že při svém vysokém věku, a přibližně sto manželkami nemá stále žádného syna, právoplatného dědice trůnu, a tak si nechával radit od různých kněží a lékařů, avšak bezvýznamně. Jednoho dne se mu velkovezír horního království pán Intef zmínil o tom, že má otroka, který je dobrým lékařem, a Taita faraónovi poradil přísnou dietu, a popsal, jak by měla vypadat dívka, kterou si má vzít, a která mu porodí syna. Netušil však, že mu popsal do detailu svou svěřenkyni, tenkrát ještě šestnáctiletou paní Lostris, dceru pána Intefa, velkovezíra horního království. Když si to uvědomil bylo již pozdě, ale přesto šel varovat Lostris, i jejího milence Tana, co se chystá, a aby se na to připravili. Tanovi nabídnou jeho vojáci, že se za něj postaví a svrhnou faraóna. Ten však nesouhlasil, a o zradě nechtěl ani slyšet. Farao si nakonec Lostris vezme, a Tana, který ho nechtěně urazil, odsoudí k uškrcení. Tanus je však velmi populární, a rozsudek vyvolá četné bouře, a tak je Tanus podmínečně omilostněn, a pokud se mu podaří do příštích oslav záplav zbavit celý Egypt pouštních pirátů “ťuhýků”, bude nadobro omilostněn. Nešťastná Lostris nechce na otci žádné věno, jen otroka Taitu. To je pro pána Intefa nepřípustné, protože by to bylo, jakoby se sám šel udat. Taita totiž na jeho příkaz navrhoval všechny tajné chodby a tajné skrýše na peníze, které ukrýval před výběrčími daní, byl jeho poslem při spěšných správách pro ťuhýky (koho mají kde přepadnout, kdo poveze odkud kam jaký náklad, a podobně), a asi jako jediný kromě ťuhýků a Rasfera (Rasfer byl tyran, Intefova pravá ruka, mimo jiné to byl právě on, kdo vykleštil Taitu) věděl, že Intef dal také příkaz na zničení a znemožnění pána Haraba, Tanova otce, který se později radši zabil. Zkrátka Taita byl nepostradatelný inventář Intefova domu a měl pro něj nevyčíslitelnou hodnotu. Pod tlakem, faraóna však musel ustoupit, a Taitu jí přenechat, ale později se ho snažil zabít, nejdříve otráveným mlékem, poté kobrou, schovanou mezi ovocem v košíku, avšak bezvýsledně. Tak se Taita dostal do faraónova paláce, kde s ním bylo zacházeno mnohem lépe, už jen proto, že byl doktor, a že farao věřil, v jeho léčení, které mu mělo zajistit syna, právoplatného dědice trůnu. "