1.

Život

1.1

Narození

1.2

Studium

1.3	Manželství

1.4	Působení u divadla

1.5

Smrt

2.

Hry

2.1	Historické hry

2.2

Komedie

2.3

Tragédie

2.4	Hry s pohádkovými motivy

2.5	Epické básně

2.6

Lyrika

2.7	Čerpání inspirace

2.8	Renesanční umělec

3.	Historie divadla Globe

3.1	Role Shakespeara v tomto divadle

4.	Večer tříkrálový

4.1	Charakteristika

4.2	Hlavní postavy

5.	Humor v Shakespearových komediích

5.1	Rozdíl mezi jazykovou a situační komikou

5.2	Příklady jazykové komiky

6.

Hamlet

6.1	Charakteristika

6.2	Hlavní postavy

7.	Tematické okruhy tragédií

8.	Jazyk tragédie (Hamlet)

8.1

Překlad

8.1.1

Srovnání

9.	Aristotelova trojí jednota

10.	Role lásky, smrti a sebevraždy v tragédii

11.	Metaforická a symbolická vyjádření v textu Hamleta

12.	Zajímavý dialog a monolog

13.	Odkaz Shakespeara

13.1

Film

13.2

Divadlo

13.3	Výtvarné umění

13.4

Hudba

13.5	Literatura

„6. Stručná charakteristika tragédie, hlavní postavy.
Hamlet – tragédie je označována jako vrcholné dílo anglické a světové dranatiky. Dánský princ Hamlet dostává zprávu, že jeho otec zemřel, protože jej uštkl had. Duch mrtvého otce ale Hamletovi prozradí, že jej ve spánku otrávil Hamletův strýc Claudius. Ten se poté oženil s Hamletovou matkou Gertrudou. S herci Hamlet nazkouší hru, která vypovídá o skutečné příčině otcovy smrti. Tak Hamlet králi prozradí, že je mu známa pravda. Od té chvíle se Claudius snaží Hamleta zbavit. Hamlet touží pomstít smrt svého otce a touží potrestat zlo, zároveň ale nedůvěřuje svým silám a nechce se stát vrahem své matky. Celé toto drama tak má nakonec nadčasový význam – touha po moci vede člověka k násilí, intrikám, ničeho se neštítí. Dílo je plné filosofických úvah o smyslu lidského života, o zkaženosti doby. Hamletovi se sice podaří všechno zlo nakonec zničit, ale sám za to zaplatí životem. Dalo by se říci, že v první půlce knihy se o smrti jen filosofuje, ve druhé se přejde k „praxi“ – Hamlet zabije omylem státního radu Polonia, otce své milé Ofelie. Ofelie se z toho zblázní a utopí se. Její bratr Laertes pak vyzve Hamleta na souboj. V souboji je zraněn, ale před svou smrtí ještě stihne zabít Claudia a Laerta. Umírá i královna, když se napije otrávené číše určené původně Hamletovi.
Hlavní postavy – Hamlet (dánský princ, touží pomstít smrt svého otce, ale na druhé straně pořád uvažuje o smyslu tohoto činu. Věčně se zaobírá smyslem lidské existence, smrtí a životem, jeho promluvy vedou vždy k nějakému vnitřnímu zamyšlení), Claudius (dánský král, Hamletův stýc, bratrovrah, ale svého podlého a odporného činu se snaží litovat, ale není schopen pokání, na rozdíl od Hamleta vždy provede to, co si usmyslí), Gertruda (dánská královna, Hamletova matka, nechala se svést Claudiem a „vyměnila“ ho za svého milujícího manžela), Polonius (státní rada, pravá ruka Claudia, bez meškání plní každý jeho rozkaz a hledí si hlavně své práce), Laertes (syn Polonia, stejně jako Hamlet prahne po pomstě, milující syn a bratr), Ofelie (dcera Polonia, milá Hamleta, velmi milovala svého otce a z jeho smrti se zbláznila), Horacio (Hamletův přítel, kromě Ofelie jediná postava v celé knize, která zůstala na Hamletově straně).

7. Jaké tématické okruhy využíval Shakespeare ve svých tragédiích.
Ve svých vrcholných hrách Shakespeare vybočoval z tehdejšího renesančního literárního proudu. Jeho tragédie jsou takovým protipólem tehdejší veselé a optimistické literatury.
V jeho hrách se setkáváme s nejrůznějšími osudy lidí z různých společenských vrstev. Často se vrací s náměty do období antiky (Timon Athénský, Titus Andronicus, Antonius a Cleopatra, Coriolanus.)
Hlavními tématy jeho tragédií jsou: touha po moci, která z člověka dělá stvůru (např. Titus Andronicus, Macbeth), s tím souvisí různé politické a jiné pletichy, které končí často smrtí (Coriolanus, Titus Andronicus). Ukazuje nám svět, kde nenávist a nevraživost ničí lásku (Romeo a Julie, Antonius a Cleopatra, Othello), snaží se vystihnout lidský úděl na zemi (Hamlet, Král Lear).
Shakespeare se vždy snaží zachytit vztahy mezi pár hlavními protagonisty, jako vůbec první učinil předmětem tragédie samotný lidský úděl, vytěžil tragiku z krize základních lidských hodnot – stvořil tragédii lidské existence.( )

8. Jaký je jazyk přečtené tragédie, překlad.
Jazyk tragédie se od jazyka komedie výrazně liší. Zatímco Večer tříkrálový utváří především různé dvojsmysly, slovní hříčky a jiná jazyková komika, Hamlet je ryze filosofická kniha, ve které se musí hodně přemýšlet. V průběhu celé knihy jsem našla „oddych“ jen na dvou místech: když Hamlet sleduje spolu s Ofelii představení herců a má různé nemravné poznámky a když se dva hrobníci hádají o jejich povolání a smrti. Přes to všechno lze i v Hamletovi najít místa alespoň trošku podobná komediím. Je to hlavně v pasáži, kdy Hamlet představuje, že zešílel. Autor si neodpustil homonyma a slovní hříčky: „Co to čtete princi? Slova, slova, slova. Čeho se dotýkají? Ona se nedotýkají…“. „Na herce herec harcoval…“.
Hamleta jsem četla v překladu pana Martina Hilského, který patří k soudobým nejuznávanějším překladatelům Shakespeara. Hilský skvěle navozuje danou atmosféru, vše umí perfektně zachytit a jeho překlad je strhující. Ústy hlavních postav k nám promlouvá sám autor a předkládá nám svůj pohled na svět a lidský úděl. Svůj názor nám ale nevnucuje, nechává nám prostor, abychom si z knihy vybrali jen to, co chceme.“

Práce obsahuje obrázek.