"Biografie
Arnošt Lustig se narodil 21.12. 1926 v Praze. Otec byl český Žid a matka pocházela z německé židovské rodiny na Moravě. Z rasových důvodů nedokončil měšťanskou školu. Od roku 1942 prošel třemi koncentračními tábory - Terezínem, Buchenwaldem a Osvětimí. V březnu roku 1945 uprchl z transportu smrti a do konce války se skrýval v Praze. Po válce se rozhodl pro povolání novináře, Lidovými novinami byl vyslán do Izraele jako zpravodaj. Pak pracoval v rozhlase a Mladé frontě, od roku 1960 byl scénáristou na Barrandově. Napsal scénáře pro filmy Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Transport z ráje a jiné.
Na konci 60. let žil v Izraeli, Jugoslávii a nakonec odjel s rodinou do USA, kde dodnes přednáší na Americké univerzitě ve Washingtonu dějiny druhé světové války ve filmu a literatuře, evropskou literaturu a literaturu ve filmu. V období normalizace bylo jméno Arnošta Lustiga vymazáno z literatury a všech katalogů, jeho filmy se nesměly promítat. V USA patří k nejpopulárnějším učitelům, je ctěn jako autor přeložený do dvaceti jazyků a odměněn mnoha cenami.
Po svém příjezdu do vlasti po listopadu 1989 v jednom rozhovorů o zakazování knih řekl: „To, že se zakazovaly knihy, bylo snad to nejhorší, čeho se lidé můžou dopustit. Protože knihy jsou nevinný. Oni vraždili knížky...“
Do literatury vstoupil dvěma knihami povídek Noc a naděje a Démanty noci. Vypráví v nich o válečném období, životě v koncentračním táboře, zachycuje v nich život obyčejných lidí. Následovala další povídková kniha Ulice ztracených bratří. Vrcholným dílem je novela Dita Saxová - příběh osmnáctileté dívky, která si v koncentračním táboře vysní představu o životě, která se však nemůže nikdy uskutečnit. Skutečnou událost z roku 1943 zachytil Lustig v novele Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - Němci na Sicílii zajali bohaté židovské podnikatele s americkými pasy, pod záminkami z nich vymámí jejich peníze a ožebračí je, pak je pošlou s mladou tanečnicí Kateřinou do plynu. Ta si jako jediná uvědomí bezvýchodnost situace, vytrhne dozorci pistoli a zastřelí ho, i když ví, že vzpoura je marná.
Soubor Hořká vůně mandlí obsahuje čtyři povídky. Lustig se v nich opět vrací k tématice koncentračního tábora, války. Jejich hrdinové končí v plynových komorách, kde prý voněl plyn po hořkých mandlích.
Před odchodem do exilu vydal román Miláček, příběh z izraelsko-arabské války z pohledu novináře. Většina jeho výtisků byla zničena, znovu pak vyšel v Torontu.
Asi jedno z nejznámějších Lustigových děl je román Nemilovaná (Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.), příběh židovské dívky, která využívá svého vzhledu k oddálení odjezdu do vyhlazovacího tábora. Knihu napsal za pomoci své dcery, která byla v té době ve věku Perly. Vyprávěla mu o svých pocitech, pokud to šlo. Po dopsání knihy se jí nelíbila přílišná sexuálnost knihy, proto byla dlouhou dobu zavřená „v šuplíku“.
Původně v cyklu Démanty noci vyšla povídka Tma nemá stín. Tato kniha je založena na osobních zážitcích autora. Vypráví o útěku dvou chlapců z transportu smrti a jejich cestě za svobodou.
Po revoluci napsal román Král promluvil, neřekl nic - pojednání o údělu člověka ve 20. století. V roce 1995 poněkud překvapil veřejnost tím, že se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy. Nejnovějším dílem Arnošta Lustiga je kniha s názvem O literatuře, která vyšla v roce 2006 a jedná se o soubor povídek napsaných česky, německy, francouzsky a anglicky."