" Poutník se svými rádci sestupuje z věže a ocitá se uprostřed rynku světa, kde začíná spatřovat negativní stránky života: pokrytectví, závist, přílišné pachtění a spěch, chaos. Mezi lidmi spatřuje také Smrt, která hází šípy mezi ně. Poutník se diví, že lidé si ji nevšímají a nezaobírají se jí, jelikož si chtějí především užívat hojnosti života, což kontrastuje s autorovou vírou v posmrtný život.
Tak, jak Komenský rozdělil stavy, začíná je poutník prohledávat. V manželském stavu vidí nerovná manželství. Zjišťuje, že lidé hledí spíše na majetek a postavení ve společnosti, než na člověka samotného. Komenský zde upozorňuje na fakt, že pro mnohé lidi jsou důležitější potřeby vlastního já než ostatních lidí. Popisuje také situaci, kdy i on se obrazně řečeno dostává do pout manželství. Jeho první sňatek s Mandalenou Vizovskou, s níž měl dvě děti, končí tragicky. Roku 1622 přichází velká morová rána a jeho manželka se dvěma dětmi umírají- „Vtom nenadále udeří jakýsi vicher s blýskáním, hřímáním a krupobytím strašlivým, ..., toť šípové Smrti zporážejí mi všech mých tré.“ Poutník odchází zklamán a se slovy, že bez manželství i s ním je teskno.
Vydává se proto se svými rádci (kteří kdykoliv se poutníkovi ve světě něco nelíbí, je upozorněn, že se špatně dívá na dění ve světě) do řemeslnického stavu, kde se nestačí podivovat nad honbou obchodníků za penězi a veškerou jejich snahu považuje za marnost a ztrátu času, protože výsledkem všeho je opět uspokojení vlastních potřeb. Jejich práce prospívá pouze tělu, ale Komenský upozorňuje, že přednější, a tudíž mnohem důležitější, je duše člověka a tu vidí u řemeslníků a obchodníků prázdnou a nenaplněnou. Rádcové naopak přesvědčují poutníka, jak užitečné je toto povolání a jakého užitku se dostává těmto lidem.

Další zastávkou na cestě po městě-světě je stav učených. Poutník přichází mezi filosofy, od kterých si mnoho slibuje.Čeká, že se od nich hodně naučí, namísto toho objevuje prázdnotu jejich bádání. Komenský zde seskupil filosofy protikladně do dvojic, aby na nich vynikla zmatenost pohanské filosofie. Stručné charakteristiky jsou mnohdy zkreslující, často až anekdotické. Kritizuje především způsob jejich myšlení, podle kterého vlastní moudrostí lze dosáhnout a pochopit podstatu bytí. Mámení však oponuje poutníkovi a snaží se mu vysvětlit, že těm tajemstvím nerozumí. Tlumočník je mu začíná vysvětlovat, ale poutník stále mezi pohanskými filosofy nenachází uspokojení, když vtom k němu přichází Pavel Tarsenský (autor několika biblických knih Nového Zákona) a šeptá mu do ucha: „Moudrost zajisté světa tohoto bláznovství jest u Boha. Nebo psáno jest: Zná Pán přemyšlování moudrých, že jsou marná.“ Těmito biblickými verši vyjadřuje Komenský svůj postoj k filosofii- všechno filosofování je marné a zbytečné, nepozná-li člověk Boha.

Poutník se svými rádci nyní směřuje k rynku se spoustou různých chrámů. Diví se nad množstvím náboženství a jejich model a nad tím, čemu všemu se člověk může klanět a sloužit. Pospíchá proto k náboženství křesťanskému, ani tady však uspokojení nenachází, když vidí, kolik pokrytectví a přetvářky je v církvi. Komenský zde reaguje na tehdejší situaci a kritika směřuje hlavně ke katolické církvi."