"Obsah:
Povídka začíná tragickou událostí smrti matky malého chlapce. Chlapec nemůže dlouho pochopit, co se vlastně stalo a jaké pro něj bude mít smrt jeho maminky následky. Ve stejný den, co zemře malému dítěti maminka, se vylíhnou staré kvočně kuřata. Dítě upoutá jedno kuřátko, které je slabé a churavé. Začne se o něj starat. Po pohřbu se do domu vetře mladá žena, která se stane macechou malého chlapce. Macecha začne chlapce psychicky týrat, poštve proti němu jeho otce i čeládku a postupným duševním i fyzickým strádáním malý chlapec umírá v kůlně na slámě jako ten nejposlednější žebrák. Nikdo se o něj nezajímá. Jeho jediným druhem ve smrtelné úzkosti je kuře, o které se staral a které postihlo stejný osud jako chlapce.

Téma a myšlenkové vyznění díla:
Tato prvotina Šlejhara se zabývá životem na vesnici. Popisuje osud dítěte, které postihne nenávist jeho macechy a kterému není nikdo ochoten pomoci. Zachycuje také osud člověka, který je slabý a bezmocný a jeho konec v naší společnosti.
Nikoliv oni, hošík a kuře. Čím více o ně bylo ukládáno, tím více trpěli, čím více jim bylo odpíráno, čím více pokořování, tím více strádali. Nebylo u nich síly výbojné, a jestli pohroma jim hrozila, spíš sami se do ní řítili, než aby se jí vyhnuli. Byli jako rákosí, jež tím níž se ohýbá, čím silněji vichr duje. Povahy takové vydány jsou všanc neúprosné zkáze. Leč není to jejich vinou, ale jejich osudem…
Poukazuje na netečnost vůči nespravedlnosti a také předsudky, ve kterých žijeme, a nejsou správné. Jsou zde proti sobě postaveny protiklady, jako je například smrt matky a vylíhnutí kuřat v jeden den. Život a smrt, věčný koloběh přírody, který se nikdy nezastaví. Tento protiklad je navíc zasazen do krásného jarního dne. Je jedno, kdy nás zasáhne tragédie, smrt si nevybírá. Dále jsou proti sobě postaveny dva lidské city, láska matky a nenávist macechy. Oba dva city jsou nekonečné svou intenzitou a osudové pro dítě. Matka mu dala život a s láskou ho vychovávala, macecha ho svojí nenávistí zabila.
Kdy se končí lidská zloba? Pravím, kdy se končí? Je naděje, že ukojivši svou vášeň, sama se rozplyne a uklidní? Nikoliv! Konce jí není. Žene se dál silou pořád vzrůstající, vše jí slouží za pohnutku, ve všem spatřuje zmocnění k svým útiskům…
Postupná proměna vztahu macechy k dítěti je dána jistotou macechy v bezmeznou náklonnost otce dítěte. Čím více si je macecha jistá, že jí muž nic neodepře, tím více dítě strádá. Nejdříve je pouze nespravedlivě trestáno za přestupky, které nespáchalo, poté je postupně vymazáno z rodiny a nakonec skončí jako odpad. Umírá samo a bez pomoci.
Nalezl se rozbitý talíř venku pod žlabem. Byl hoch bit. A bzučely-li mladé paní příliš mouchy, jestli jí žaket nepadl, jestli nebyla se svou podobou spokojena v zrcadle (i podle toho řídívá se ženská nálada), jestli se jí nákyp nezdařil, neb nový román se jí nelíbil, anebo měla migrénu – za to všechno byl hošík bit.
(…)
Tak ze všeho pozvolna byl hošík vyhoštěn. Všeho zbaven, co stávalo dřív.
Laxní přístup otce k dítěti situaci také nepomůže. Otec je zcela zaslepen povrchní vášní, kterou cítí ke své nové ženě a o dítě nedbá. Dítě má z otce strach a to z důvodů otcova nevybíravého chování k mamince dítěte ještě za jejího života. Otec se na své ženě dopouštěl násilí, psychického i fyzického bití a znásilňování. Dítě bylo jednou tohoto všeho svědkem, od té doby má z otce panickou hrůzu.
Probudil se také jednou v noci, vlastně vyřítil se ze sna. Slyšel nějaký hřímavý, vším otřásající hlas a usedavý křečovitý pláč."