"Kontext doby : český romantismus – 3. etapa národního obrození 30. a 40. léta 19.stol.
- rozhodlo se, jakým veršem se bude psát česká poezie, zvítězil verš (= zákl.významová jednotka poezie, která má stálý rytmus a melodii) sylabotónický, který je pro češtinu přirozenější
- kladl vyšší nároky na čtenáře, který musel porozumět pouhým náznakům
- v Čechách se dělil na konzervativní (Erben) a revoluční (Mácha)
- Erben se řadil spíše k biedermaieru – idiličnost, apolytičnost, zátišší domácího krbu, nevýbojný, ale družný čech

o Karel Hynek Mácha – Máj; Cikáni; Obrazy ze života mého; Kat
o Josef Kajetán Tyl – miláček národa – Dekret kutnohorský; Rozervanec; Poslední Čech; Fidlovačka
o a na rozhraní s realismem Božena Němcová – sběratelská činnost – Slovenské pohádky a pověsti; Národní báchorky a pověsti; V zámku a podzámčí

Lit.druh : epika
Lit. žánr : sbírka 13ti lyricko-epických skladeb baladyckého rázu
Hl. téma díla : Morální chyby, za které si člověk většinou může sám. Následný trest, který lze zmírnit pokáním.
Myšlenka díla : připomenutí morálních zásad; zodpovědnost za vlastní chyby → za chyby vždy přichází trest
- připomínka lidové slovesnosti (starých lidových pověr a zvyků)
- morální zákony lze zmírnit pokáním

Jazykové prostředky : spisovný jazyk
Básnické prostředky : typické pro lidovou poezii (rým, přirovnání) i pro umělecký text (metafory, personifikace, apostrofy, živé dialogy, popisnost postav a přírody); gradace (stupňování děje); onomatopoe (zvukomalebnost – nápodoba reálných zvuků); anafory (kde’s má..)
Kompozice : sbírka 13ti básní; psáno v er-formě, autor je většinou nestraný pozorovatel, střídá se s přímou řečí postav
- předem rozmyšlené rozvržení básní => zrcadlová kompozice – podle podobnosti dějů; chronologická
První a poslední báseň
o (Kytice, Věštkyně) jsou jakousi návazností na lidovou poezii, popřípadě aktualizují staré pověsti. Uvozovací básně sbírky tedy jasně upomínají na lidovou tvorbu. Motiv národního smutku a naděje, národně buditelské poselství.
Druhá a předposlední
o (Poklad, Dceřina kletba) jsou o porušení základního etického vztahu matka – dítě
Třetí a třetí báseň odzadu
o (Svatební košile, Vrba) jsou svědky přeměny člověka, a to ženy ve vrbu a milence v upírskou duši.
Čtvrtá a čtvrtá báseň odzadu
o (Polednice, Vodník) v nich vystupují nadpřirozené bytosti, které jako hlavní zasahují do porušených etických vztahů
Prostřední balady
o (Štědrý den, Holoubek) jsou založeny na lásce a smrti"